Zájem o chutě iberského původu nehasne
Mořské plody, úžasná masa, i zeleninové variace jsou pro mlsné věčným magnetem
Restaurace La Casa Argentina v Dlouhé třídě se dá považovat za chrám masa. Mnoha set gramové steaky z nejrůznějších druhů nejen hovězího, ale i zajímavé zvěřiny, to zde bylo na programu vždy.
Nakolik se sem vrátili hosté i sortiment poté, kdy nucené přestávky využili majitelé k rekonstrukci interiéru?
Jak již řečeno, La Casa je dnes jiná. Míněno co do výzoru. I když především v hlavní místnosti vzhled poněkud zklidněl, převaha zářivé červeně zde stále evokuje ducha ohnivého tanga a nocí plných vášně.
Pokud jde o klientelu, není však zatím návrat nijak oslnivý. Nenásilná déletrvající změna hostí, ke které zde došlo ještě daleko před jarem a stavem nouze, přinesla své. To, že ve prospěch zahraničních návštěvníků postupně, téměř latentně ubývalo domácích věrných, se ukazuje až nyní. Cizinci nejsou a protože podnik nepatří zrovna k lidovkám, tuzemských masožroutů nechodí tolik, aby vše spasili.
Ovšem je zde ještě jeden důvod, a sice surovina. Díky situaci v jaké jsou USA a vlastně i velká část Jižní Ameriky, jsou odtud importy masa minimální, ne-li žádné. Třeba na populární a znamenité US Prime hovězí dnes nenarazíte. S Jižní Amerikou je to podobné. Což je pro podnik, který na hovězím stojí, téměř stejně likvidující jako nouzový stav. Na misku vah pro mínusy položte ještě čas dovolených a máte o obrázku dneška v La Case jasno.
Ovšem tak docela černé to není, chybějící návštěvnost o víkendech hodně dohání všední dny. Nenahradí sice přeplněné soboty a neděle, ale přece jen…
Optimizmu do řad perzonálu vlévá fakt, že čas léta se krátí a s podzimem přichází naděje na návrat všech, kdo si třeba takový půldruhakilový tomahavk nemohou odpustit. To ovšem za předpokladu, že se do normálu dostanou i dodávky všech těch řezů báječné hověziny ze severu i jihu Ameriky.
Svým způsobem štěstí v neštěstí měla španělská El Camino Tapas na Vinohradech. Otevřela někdy ke konci roku 2019 a za krátký čas si vybudovala poměrně početnou klientelu. Ba co víc, klientelu velice loajální. Když tedy byli i zde nuceni zavřít krám, hodně frekventovaným se stalo okénko. Ovšem poněkud jinak, než bylo obvyklé. Největší zájem poutalo víno. Tržby za něj daleko přerostly podíl z jídla. V tom se projevila solidarita hostí restaurace Davida Böhma. Nadstandardní vztahy mezi hosty a perzonálem se postaraly o to, že El Camino přežilo zlou dobu bez toho, aby majitel musel propouštět. Celý vzácně fungující kolektiv tak mohl znovu odstartovat bez mimořádných provizorií.
A co láká hosty ze současné nabídky nejvíc? I to je překvapivé. Návštěvníci se přiklonili k vnitřnostem, které tu dřív nebyly zrovna hitem. Takový jehněčí brzlík kupříkladu. Mezi tapas z mořských plodů láká provokující červená kreveta, suquet, croquetas de gamba. Mezi masovými je to již řečený jehněčí brzlík, hořčičné semínko, čerstvý estragon. Zájem mlsných vzbuzuje také sous vide králík, foie gras, salsa de almendras, a mladý hrášek. Potom jsou tu k mání ještě raciones, vlastně jakési hlavní chody o vyšší gramáži. Třeba grilovaná chobotnice, brambory, šafránová aioli.
Největší zdejší kouzlo je však ve sdílení- šéringu, chcete-li. Někdy se vám stane, že se v chutě vzbuzující nabídce nedokážete rozhodnout pro to či ono. Dopřejte si oboje, nejlépe i více dalších druhů. Velikost porcí vám umožní to zvládnout a zjitřené animo bude ukojeno.
Zapomenout nelze ani na vína, zachránce ve zlých časech. Překvapivá bílá opulentního, ale živého vybalancovaného těla s uměřenou kyselinou, a samozřejmě červená. Od lehčích s ohněm v těle po mocná, důrazného bohatě strukturovaného projevu.
Po tom všem, co a v jaké atmosféře El Camino Tapas od otevření nabízí, není vlastně každodenně plný dům až takovým překvapením.
