Tři patra vín u Jelena
Znovupořádání populárních degustací je zřejmým znamením návratu lepších časů gastronomie
Restaurace Červený Jelen byla 21. února plná jako častokrát předtím. Důvod byl však tentokrát jiný. Tři ze čtyř podlaží patřila totiž vínu.
V jedinečných prostorách podniku se usídlila padesátka vinařů s tím nejlepším z jejich sklepů. Pod motem O decku lepší setkání tam uspořádala galapřehlídku svého portfolia společnost Harmonia Vini.
Už samy prostory navozovaly atmosféru radostného očekávání. Řady vinařů připravených potěšit každého jak osvědčenými etiketami, tak novinkami posledních sklizní. Atmosféra, přestože se sešlo údajně až na šest stovek zájemců nebyla nijak omezující. Ve znamenité náladě na obou stranách pultů si své víno našel snad úplně každý. Zajímavé bylo jedno: nebyli zde téměř k vidění ti, kteří nad každým douškem obraceli oči k nebi a pantomimicky naznačovali úžas nad vínem, které právě okusili. Nálada byla jiná, bez dalšího nadšená, prostá projevů přehnaného pitvání každého vzorku. Zasvěcené poznámky zůstaly nevyřčeny, nade vším se nesla radost z akce samé. Bylo také proč, Radek a Filip Bodlákovi vytáhli většinu trumfů nabídky, vinaři se chlubili netuctovými vzorky. Jak domácí tak zahraniční produkce nesly pečeť vysoké kvality.
Nevím, nakolik se někomu podařilo přechutnat celou přehlídku, nemyslím si to. Ovšem bylo vidět, jak se nadšenci vraceli k některým stánkům více než jednou. Nakonec se nad osvědčenými etiketami potkal snad každý s každým. Při setkání si lidé sdělovali jaké že poklady skrývá první či druhé podzemí, kde se dají najít rány jistoty a kde naopak překvapovaly novinky. Pranic přitom nevadilo, že za doporučeným vzorkem bylo třeba zdolat až trojí schodiště. A s další informací cestu opakovat. I když mnozí měli v průvodci degustací pečlivě připravený itinerář, nakonec vítězila spontánní radost z každé byť neplánované zastávky. Nálada brzy stoupala „komínem“ tankové věže do všech míst a nebylo vidět nespokojeného konzumenta.
Pokusím se uvést alespoň pár sklepů jejichž sortiment mě oslovil. Jistě jich bude málo a možná to nebudou ty obecně nejvyhledávanější, ale o tom přece víno je. Každý máme své favority…
Na Valentina nebylo k vidění moc Portugalů. Jsem naň fanda, hledal jsem je tedy zde. A našel, příjemně sebevědomý, přes pečeť dřeva i hladký pozdní sběr u Petra Bunži a trochu rozpačitý z Vitis Strážnice, tentokrát z bariku.
Pěkná série se dala najít u Frankovky, z těch pak zvlášť „betonová“ od Mádlů a vnímavě vybalancovaný barik z vinařství Verýsek. Jistotou jsou Maňákovy etikety, tentokrát předváděl Cabernet Moravia barrique pozdní sběr. Vyzrálost a sud se postaraly o pěkný tělnatý průběh chuti do dlouhého odeznění. Dornfelder z rodinného vinařství Spěvák se vůbec nemusí schovávat, má co nabídnout.
Ze zahraniční produkce – když vynechám Bordeaux – mělo punc překvapení nenáročné, ovšem přitažlivé Cotes de Gascogne Rouge pod etiketou Domaine Haut Marine z málo známé produkce Gaskoňska. Výrazná ovocitost i minimum třísla jsou jistě zárukou příjemné dohry každého doušku na patře.
Z nového světa stojí za povšimnutí Malbeky Don Manuel. Kdy základ je možná zajímavější než dřevitě důrazná Reserva. Když vám sedí Rhona, potom je dobré se zaměřit na Charles Tort Grenache Syrah Rouge IGP. Příjemné, pitelné, lehce provokující, vhodné pro „dlouhé“ pití.
V až mysticky potemnělém salonku se usadily sklepy, které se nedaly minout. Takže netradičně po řadě červených překvapivě chutnal Vlašák od Mikrosvínu. Tenhle byl z Liščího Vrchu a stejně úžasný jako kterýkoliv z jejich sklepa. Z Veltlínů poutalo VOC z vinařství Thaya v Havraníkách na Znojemsku. Potvrdilo, že tam jsou veltlíny doma.
Odvážnou prezentací na závěr bylo vystoupení Christopha Donabauma. V té parádě dobrých, lepších a znamenitých vín na přehlídce představil jediné – Gruener Veltliner Federspiel Wachau DAC. Jeho kvalitu sebejistě potvrdil tím, že ani nesáhl do nejvyšší police po Smaragdu. Dobře tootiž ví, že méně bývá často více…
Ještě na úplný závěr: nevěda, jaké zvolit „vyháněcí“, upoutala mne expozice Palírny Radlík. Jejich zlatavá Hruškovice z dubového sudu byla nejlepším rozloučením s nadšením vychvalovanou prezentací.
