Od prvního dne po otevření před pětačtyřiceti laty láká hotelová restaurace InterContinentalu jak místní, tak zahraniční klientelu. Aniž by ztratila cokoliv ze svého kreditu. Jak je tomu v roce významného jubilea hotelu a tedy i Zlaté Prahy?
Nad tím se můžete zamyslet, když za skleněnou stěnou, sledujete panorama, jež není nikde jinde k vidění. Týn, Staroměstská radnice, Svatý Jiljí a celá řada dalších věží jsou úhelnými kameny, vytvářejícími image této pražské čtvrti coby nenapodobitelný a jinde neviděný obraz.
Pro kuchaře musí být těžké konkurovat svými kreacemi na talíři tak, aby host alespoň na krátký okamžik odpoutal zrak od výjevu za okny a popatřil na předloženou krmi. Ke chvále restaurace však je třeba říci, že se to plejádě hvězdných šéfkuchařů, kteří tu kdy účinkovali, vždy dařilo. A dnes?
Shlédněte výběr – degustační menu či nabídku a la carte – a přesvědčte se sami. Třeba ceviche z čerstvého halibuta marinovaného citrusy, chilli a koriandrem, a nakládaná okurka vás uvedou do obrazu a přehodí výhybku z duševna na materiálno. Čerstvé maso ryby kypí životností, již probudila marináda. I když  by možná halibut unesl pikantnější dotek, větší podíl citrónu nebo něco limetky v marinádě by to asi dokázalo zařídit. Vše další z průvodu komponent dodalo soustu barevnost a živou paletu chutí při odcházení.
Když se po chvíli opět vrátíte od fascinujícího výhledu, může vás čekat kupříkladu silný vývar z perličky, plněné taštičky a kořenová zelenina. Ve zlatavé lesknoucí se hladině se jako podivný živočich koupe těstovina naditá masem, okolo ní krouží barevné kostičky z ekipy na brunoise pokrájené kořenové zeleniny. Vývar je jemně vychucen tak, aby se v něm vedle mírné převahy projevu nepříliš frekventovaného opeřence – i přes domestikaci si zachovává stopový nádech divočiny s minimem tuku – našlo místo i pro všechny druhy zeleniny. A samozřejmě i masa lososa, jen lehýnce tknutého vonným dýmem a podloženého dotekem těsta. Každá lžíce více rozvášní vaše animo.
Lehkým a znamenitým hlavním chodem pak jsou grilované, máslem glazované mušle svatého Jakuba, hříbkové ragú, a houby enoki. Málokde umějí jakubky tak jako zde, a ne zcela obvyklé soužití darů moře a lesa v jedné krmi dává ve finále příjemný, až filigránsky jemně vypointovaný závěr. Ve kterém si do posledního dojmu uchovává svůj šlágvort máslo, coby glazura i báze omáčky buerre blanc. Jako jakási korouhev noblesy francouzské kuchyně.
Coby galantní partner se ukázal být také úměrně tělnatý ryzlink z Pfalze ze sklepa vinařství Karl Pfaffmann s báječně širokou kytkou, mírnou s kyselinkou a téměř latentní stopou cukru.
Pokud vám vlastní linie na srdci moc neleží, zkuste kačenu. Pečené prsíčko s jemnými krupicovými nočky, zelné pyré, řepa, cibulový kompot, kachní jus. Není sice tak dietní jako mušle, ovšem v tomto provedení a s řadou partnerů ve svém průvodu představuje espritní varietu úpravy kachny v mantinelech české kuchyně.
Zlatá Praha stále patří k tomu nejlepšímu, co pražská scéna mlsným z celého světa nabízí. Možná chybí víc pozornosti personálu směrem k hostu, a asi i jeho celkové koncentrace. Potom by se s úspěchem poprala o nejvyšší příčky žebříčku kvality.