A jak se ukázalo, správnou. David Vlášek, někdejší sous chef, připravil ve Zdenek´s Oyster Baru už druhé samostatné menu. Spokojenost hostí dává naději ve slibné pokračování úrovně restaurace i do budoucnosti. Vyzkoušejme si to tedy také my.
Tuňák. kimchi, citrón sezam, tato kombinace otevře bránu do menu. Ryba pevného masa a čisté chuti zahalená do plejády ostatních vstupů zůstává hlavním tématem kompozice. Životný, svěží efekt jí dodává jak citrón, tak mírně drzé kimchi. Sezam je pak jakýmsi aristokratem.
Belle de Normandie, žitný chléb, creme fraîche, Calvisius kaviár je již chodem, který hodně napovídá o směru, který restaurace ctí již dlouho. Ústřic tu mívají až tucet druhů a vybrat si zrovna tuto variantu není žádné dogma. Kuchař připravil to, co dopovídá optimální skladbě chutí tak, aby jemné maso elegantně, nenásilně doprovodily. Nic vám však nebrání dopřát si všechny druhy, které jsou k mání a v jeden čas na jednom místě si porovnat rozdíly mezi nimi.
Do chvíle stmívání, mezi psem a vlkem, vstupuje šéfkuchař dalším rozmáchlým chodem. Malina, yuzu, matcha, brokolice, máta. Širokou ekipu atraktivních průvodců přisoudil krevetám gambero rosso. Kreveta má po celé odeznívání s patra sólo, i další přítomní dostávají dostatečný prostor. Kombinací se jako Ariadnina nit táhne lehká stopa citrusu, která jakoby vedla celý soubor ke správnému cíli. Ani na chvíli však neatakuje ústřední motiv vzácně vyladěného souběhu, to jest přednostní projev chuti velepopulárních korýšů. Máta i malina pak citlivě udržují sousto v určitém napětí, aby ani na mžik neupadlo do jakéhokoliv náznaku fádnosti. Což v tomto případě opravdu nehrozí.
Makrela, křen, červená řepa, hořčice, podmáslí, a dashi. Ryba, nasolená, poté nauzená dýmem ze dřeva ovocných stromů , dashi a juice z červené řepy. Makrela je stále ještě ne docela doceněná ryba, její projev se může jevit jako plochý a tučný. Zde však, díky solné terapii a vonnému kouři, navíc posílená o doteky vývaru dashi nabízí neotřelé, obsažné sousto. Vývar posílí mořské tóny a stáhne poslední stopy tučnosti, pokud tam po vší té přípravě zůstaly. V každém případě tento chod nabízí makrelu v novém světle.
Tatarák je posílený morkem a znovu opatřený espritními složkami garnitury. Zajímavá je mezi nimi šlacha. Vypadá jako chips, třeba kukuřičný. Ale jde opravdu o šlachu, která je, co nejjednodušeji řečeno, uvařená, zchlazená vysušená a osmažená. Těžko k uvěření.
Není možné  probrat se všemi chody a jejich kompozicemi, ale zastavme se ještě u holuba. Ve třech texturách, kdy mu dalšími partnery jsou řepa a černý rybíz. Nejsme holubímu masu příliš uvyklí, ovšem pokud se k němu dostaneme v umném ustrojení, vždy zaujme. Ve zdejší varietě, kdy prso, plné šťav, obklopené řepou a důrazem rybízu. Hodně však provokuje prejt, který chutěmi jemné maso odvážně atakuje. Ale holub svou pozici uhájí. Velkou hru předvedla omáčka, vývar ze skeletů s krví. Masu vlila šťavnatost a rustiku projevu. Stehýnko pak je malý masový bonbónek. Kroketa, to je potížistka, co se vychucení týká. Ale odvedla, co se od ní čeká, zvlášť díky vychytanému obalu.         Je třeba uvést ještě krátce sestavu párovaných vín. K ústřici a krevetám to byla Champagne -Bollinger Special Cuvée resp.Billecart-Salmon Brut Rosé. Na pořadu bylo dále třeba Macon-Chardonnay 2016, Jean-Marc Boillot, Chablis 2017, Jean-Paul & Benoit Droin či Riesling Schiefer 2016 Van Volxem. K holubovi se přitulilo Vosne-Romanné 2014, Meo-Camuzet, dezert se skamarádil s Malvasií 10 y.o.a, ze sklepa Justinos. Každé si s tou kterou krmí porozumělo a se soustem vždy připravilo obmyslný epilog,                                                                                                        Je potěšující, že Oyster Bar svou pozici ustál a zůstává pevně usazen na špici pražské gastronomické scény. Jakkoliv si sem cestu nacházejí povýtce cizinci.Ti podnik tohoto zaměření v zemi bez kontaktu s mořem hodnotí hodně vysoko.                                                                                        Vyzkoušet si jistě netuctovou kuchyni spolu s výběrem umně napárovaných vín je tedy jenom na nás.