Patrně díky inspiraci přepřažními dvory z časů koňských spřežení vznikl přívětivý podnik. Poměrně veliká restaurace tak může občerstvit vyhládlé cestující na jednom z hlavních tahů osy sever-jih. Navíc díky sortimentu mohou hosté zabrousit do leckdy neznámých receptur české klasiky. To jistě ocení jak zavítavší cizinci, tak ti z našinců, kdo se s dobrou českou kuchyní setkali doposud velice zřídkavě.
Rozměrný sál s otevřený oknem do kuchyně a zvýšeným „starostovským“ pódiem při jedné z kratších stěn je hodně pestře vystrojen. Několik typů mobiliáře, čtyřky i dlouhý stůl pro větší společnost nabízejí volbu výběru místa. I když vlastně někdy dost omezeně. Protože na počátku týdne je zde otevřeno pouze do 15 hodin, bývá tu tak živo, že často volné místo nenajdete.
Lístek předkládá k výběru celou řadu položek, takže si tu vybere každý. Když na startu zvolíte bramborovou polévku s houbami a smetanou, s první lžíci vás přenese do hájemství české klasiky. Hutná, vydatná, mimořádně vonící slíbí báječný prožitek. Čerstvé houby, chutné brambory, správná dávka zeleniny, zjemňující pohlazení smetanou. To všechno splývá v optimálně zharmonizovaný celek do sousta zachycujícího charakter naší kuchyně.
Čekání na hlavní chod není díky skvěle pracující obsluze vůbec dlouhé. Navíc, když přes rozměrné okno vidíte, kterak se kuchaři smekají aby vše bylo jak náleží, nebudete se nudit. Možná vám kolem roznášené talíře přivodí zrychlené polykání, ale věřte. Vaše touhy budou ukojeny jak nejrychleji to lze.
S výběrem hlavního chodu můžete mít trochu potíže. Při hloubání v lístku se vás často zmocní nerozhodnost.
„Tohle si dám!“, řeknete si hned u první možnosti, telecích líček na víně se zauzenou bramborovou kaší a perlovými cibulkami. O řádek níže vás však atakují dokonce na smažená žabí stehýnka, zeleninový salát s olivami, pikantní majonézový dresink! To vše v denní nabídce, podotýkám! Ta se tu ovšem co týden mění, může tedy při vaší návštěvě vypadat jinak. U každé krmě však máte díky báječným surovinám a vnímavé přípravě záruku nevšedního zážitku.
Pokud zajedete ve dnech, kdy je otevřeno do večera, nabídka se rozroste o další klenoty dávných českých kuchařek. Na programu je vepřový bok pečený, masovou šťávou glazírovaný, červeným zelím s brusinkami a šumavským drbákem provázený. Nebo dávno pozapomenuté smažené vemínko na vídeňský způsob s teplým bramborovým salátem. Podle sezónního období potom ještě rybí steak, šafránové rizoto s mandlovým mlékem, mořské řasy.
Když máte štěstí a potkáte se třeba s hovězím na houbách se smetanou, a variací českých knedlíků, potom o kouzlu českých receptur poznáte mnoho. Rozpadající se maso, bohatým špikováním plné lahodných šťav, omáčka, na které ulítnete. Proto jí servírují tak, že téměř přetéká z talíře. Knedlíky, které vše kolkují coby znamenitý průvodce, jsou proto servírovány zvlášť. Jeden, nadýchaný jako babiččina peřina, omáčkou nasákne a podřídí se jejímu vedení. Druhý potom, složením pestřejší a v pevnější struktuře, jí naopak předá něco ze svého projevu a umocní tak výraz sousta. Těžko říci, která varieta chutná více.
Pro vše řečené je snad proto poněkud zpozdilé, když renomovaný kuchař, jehož mnozí dobře znají – a ti ostatní poznají po prvním soustu, věnuje celou jednu stěnu řadě diplomů a ocenění svých někdejších úspěchů. Nejpřesvědčivější ukázkou jeho kvalit je totiž každičký talíř, který jde z kuchyně.