Když se kohokoliv zeptáte, kam ve Valticích na jídlo, bez mrknutí vychrlí: na Rychtu. Více než stoletá restaurace začala novou historii psát v roce 1993 a od té doby se těší stále rostoucí přízni hostí. Je také proč.
Když si zarezervujete stůl nebo posečkáte nějaký čas až se některý uvolní, poznáte to sami. Útulná místnost staročeské hospody překypuje znamenitou náladou a ta vás vmžiku nakazí.

Obsluha se hbitě proplétá mez stoly a omlouvá malé zdržení – právě přijel objednaný zájezd. Ovšem žádnou prodlevu si vlastně neuvědomíte. Nápoje jsou na stole za moment a s nimi nabídka. Zde nastává možná váš první a jistě jediný problém pobytu zde. A sice rozhodnout se pro některou z nabízených krmí. Všechny totiž představují výběr z toho nejlepšího, co se kdy v kuchařských knihách  během času objevilo. No řekněte sami – rybí polévka s krutony, pečená kachna se zelím, bramborový knedlík, nebo daňčí medailonky s lesním ovocem. A řada dalších receptur, až oči přecházejí a vy naprázdno polykáte.
Když se nakonec sami se sebou usnesete, může z toho být pro začátek třeba vánoční houbový kuba. Je pár dnů před Štědrým večerem, takže malá generálka. Co k němu říci? Jedno slovo: báječný. Omaštěné kroupy se pobratří s houbami a ve finále si dávají navzájem přednost. Vyjde z toho podařené naladění na další chody. Možná by kuba unesl o stopu více česneku, ale kuchař musí v tomto případě být ekvilibristou, aby trefil míru, jakou zvládne každý.

Jiná opereta je zajíc na černo. S respektem připravené maso, měkké a šťavnaté se koupe v omáčce tuctu chutí. Když si dáte pozor, najdete tam celou sestavu, která tvoří mámivou sladce natěžkanou chuť. Tradiční zelenina a divoké koření, někde jalovec, ořechy, povidla nebo sušené švestky, hrozinky, může být i perník. Každá z komponent odvede svou práci a cele se oddá prospěchu  celku. Zdejší černá omáčka je vyladěná jako motory ef jedničky. Dokonce tak, že si beze studu řeknete o nášup, kypré knedlíky ji totiž z velké části vsáknou. Ne že by jí bylo málo, stále zbylo pro koupel masa dost a dost. Jenom tak bezbřeze chutná, že neodoláte. Kdysi se někde ani nepasírovala, dnes ji kuchaři mixují. Druhý způsob umí shromáždit chutě tak, aby se všechny projevily na patře naráz. Dříve jste si mohli ladit sousto podle toho, co máte raději. Jádra oříšků, švestky či hrozinky tak celou dochuť vedly podle vašeho anima. Ať tak či tak, na babiččiny palačinky s povidly a mákem už bohužel nezbyla ani trocha místa.

Vše je provázeno nadšením stolovníků, servírky pracují tak, že jejich úsměvy září i pod rouškami, slečna za výčepem sází na pult jednu „třiatřicítku“ za druhou, všechny stejné – a výtečné. Před lety se tu zkoušely první kombinace svatomartinské husy s tenkrát ještě nesvatomartinským, pouze „mladým“ Portugalem. Bylo to skvostné, a tehdejší nadšení se zde dodnes zabydlelo.
Zdálo se to, nebo naše ANO! někdo v návalu blaženosti vykřikl na celou hospodu?!