Vinnému baru francouzského střihu Le Terroir se podařilo vybřednout z beznaděje, kterou pohostinství procházelo v nedávné době a dostává se mu stále většího zájmu klientely. Hned zpočátku je třeba říci, že zaslouženě.
Místo, kde se můžete usadit do centra dění za doširoka rozkročený bar, či skrýt v uličkách a zákoutích v hloubi prostoru. Nebo, máte-li touhy být vidět usednete do výklenků za výlohami na odiv kolemjdoucích. Dnes už je Le Terroir pevnou položkou  adresáře všech bonvivánů a milovníků hravého stylu francouzské kuchyně, tamních vín i lehce až ležérního, skrznaskrz však profesionálního přístupu obsluhujících. Navíc výsostně přátelského.

Co se tak krátce po otevření mohlo zdát trochu pod čarou je dnes, kdy zavládlo jisté rozvolnění přísných úzů považováno za téměř rodinné zátiší.
Vyhlášené příležitosti dnů francouzských specialit bývají k návštěvě v Le Terroir ideální příležitostí . Třeba zrovna nedávno proběhnuvší den Beaujolais Nouveau je pravidelně velice potěšujícím večerem.
Kuchaři se postarají o speciální dobroty, sommeliéři vyberou ta správná vína, všichni přidají větší či menší porci dobré nálady a večer proběhne v atmosféře radostného rozpoložení.
Začíná se zpravidla husím salámem s nakládanou zeleninou. Maso je jemně vychucené aby start byl pozvolným úvodem do menu. Tentokrát se mírnějším projevem předvedla i zelenina. Vše bylo tak trochu potlačené, jakoby kuchaři nechtěli hned na první dobrou odkrýt všechna svá překvapení. Sousto, jemuž bylo partnerem mladé růžové Les Griottes ze sklepa Domaines Chermette bylo optimální ouverturou. Uměřeně důrazné maso nechalo vínu prostor pro jistou převahu, to připravilo mimořádnou souhru závěrečného odeznění. Čistou v akordu chutí, ne však natolik důraznou, aby na patře vzalo možnost tomu, co přišlo vzápětí. Báječný pocit harmonie neubral ani vyšší alkohol, v doušku nebyl ostatně nijak nápadný.

Protože hlavním partem menu nebyla husí pečeně, odvíjely se chody v lehké gradaci jednotlivých chodů s francouzsky dokonalou stavbou chutí.
Plátky kachních prsou s překvapivě vysokým tukovým krytím už nasadily vyšší level. Jen mírně tknuté kouřem, s pár škvarky a plátkem nakládané okurky předvedly v ústech hotový tanec. Nebylo třeba se soustem udělat nic jiného než je přitisknout na patro, zalít douškem – tentokrát už červeného – a počkat. Až víno dokoná svůj úkol. Ovine maso a to se doslova rozplyne. S epilogem vonného tuku umocněného vínem připraví takový závěr, který, jak si možná pomyslíte nemůže už nic překonat.
To jste ovšem nedospěli k husímu žemlovému jelítku s jablečným křenem a silnou husí šťávou. Tučný projev zvládla umravnit žemle, křen dodal švih a ostrou svěžest. Do závěru ještě důrazně promluvil úžasný domácí chléb. Silná a znamenitá šťáva potom vynesla celý dojem do sféry vyšších prožitků, jiných než jaké jsme zvyklí vnímat na našich zabíjačkách. Celý chod byl mistrným kouskem tria mladých kuchařů jimž nechybí zápal, zdravý tah a patřičná dávka invence. Ještě jedna zaznamenání hodná událost. Jako víno zvolil šéfsommeliér červené Nouveau – ale tři roky staré! Bylo nečekané. Překvapilo znamenitou formou a s náplní jelítka sehrálo v dochuti strhující souhru.

To, že dnes jsou v centru zájmu exotické kuchyně asijské nebo odvážné latinskoamerické je -domnívám se – otázkou momentální módy. To, co dnes a denně předvádějí ve svém bistru všichni z týmu Le Terroir je důkazem jednoho: francouzská škola, i když možná dnes v určitém stínu zájmu, byla je a nejspíš i zůstane duší světového pohostinství.