91%
Foto
91%
Fotogalerie
Tagy: Evropská kuchyně, Fine dining, Světová kuchyně
Tato restaurace měla vždy vysoké ambice. Teprve v posledním čase se však zdá, jako by docházely naplnění. Impulsem byla výměna na postu šéfkuchaře.
Podnik rozdělený do tří různých prostor – včetně venkovní terasy – nabízí odlišná prostředí. První lokál s barem a šámbry, oddělenými jakýmisi gázovými závěsy, má poněkud svérázné kouzlo. Připomíná, polní lazaret z první světové. Naštěstí se sálem místo stonů raněných nese příjemná hudba, rozpustilý hovor za závojem ukrytých hostí, to vše prolnuto desítkami vůní z originálních vodních dýmek.
Druhá místnost se širokými okny nabízí asociaci s trůnním sálem ledové královny. Bílé kmínky stromků, strop pokrytý bílými větvemi, nevtíravé odstíny mobiliáře. Královský dojem podporuje tapeta zobrazující bohatě zdobené stěny některého z honosných pařížských sálů z ludvíkovských dob.
Úhelným kamenem restaurace je ale menu. Odvážné, moderní, slibující nevšední prožitek. Šéfkuchař Petr Kunc v nabídce zúročil širokou paletu zkušeností z ciziny a přidal slušnou špetku vlastní invence.
Z jednoduchého popisu chodů – spíš seznamu použitých surovin – asi nebude každý moudrý. Vždyť co si představit pod popisem předkrmu, jenž zní ceviche z líček z mořského ďase, avokádo pyré, červená a bílá ředkev, little gem, espuma z grilovaných paprik s limetkou a chilli? Jednomu z toho jde hlava kolem.
Ovšem jen do doby, než se před vámi objeví napohled svůdná kreace efektně komponovaných surovin. Uprostřed plochy talíře trůní nevelká kupka alabastrových kousků masa, hrudka avokáda, drobné zelené ostrůvky lístků římského minisalátu. Diagonálně pak při obrubě talíře ďábelsky rudá pěna z pečených paprik. Ti, kdo znají ceviche v jeho latinskoamerické podobě, nebudou věřit svým očím. Ovšem první sousto je přesvědčí o tom, že je tento předkrm přinejmenším stejně lahodný jako jeho jmenovec třeba z Peru. Delikátní maso, jemné jako vánek na pobřeží, se samo rozpouští na jazyku za doprovodu máslově tučného avokádového pyré a s rozpustile oživující pěnou z paprik. V její sladkosti co chvíli vystrčí růžky provokační atak chilli, ale jen takový, aby nechal něco prostoru pro dalšího nositele svěžesti, ředkev. Limetka už jen zdáli připodobní chuťový výraz receptuře jihoamerických rybářských přístavů.
Smím-li napovědět, pokračujte rajčatovou bouillabaissou. Už spojení bisque a rajčat budí jednak podiv a jednak zvědavost. Navíc netradiční kombinace darů moře – chobotnice, krevety, treska, slávky, dále pak šafránové brambory, fenyklový konfit, cherry rajčata, toast se sýrem gruyère, aïoli. Není to přes moc sebevědomé, až drzé? Ne, pokud je krmě shromážděna do tak harmonického projevu, jaký uchystal Kunc.
Nahořklému vývaru dala rajčátka – úžasně vyzrálá – svou podmanivou sladkostí výraz až koketní, jedno každé maso chutnalo díky tomu jinak, každé však výsostně. Treska vyrostla díky obsáhlému doprovodu chutí do královského sousta. Maso měkoučké chobotnice, optimálně upravené, z přehršle čistých chutí nabízených ostatními vstupy vytáhlo do posledka vše, co je schopné nabídnout. Jemnost, zřetelný čistý odér moře, jednolitost a uměřenou pevnost. K tomu prvotřídní brambory ozvláštněné přídechem fenyklu a křupavý toast. Báječná kombinace.
Hovězí žebro tažené ve vakuu dvanáct hodin je zase požitkem pro milovníky masa. Voní hovězinou a křehké je tak, že se od kosti oddělí pod pouhým pohledem. Šťávy s nezbytnou stopou tuku prýští ze sousta při každém skusu. Omáčka choron s dotekem estragonu a příchutí tomat maso uhladí. Salát se postará o mladistvé oživení, které umí zařídit jen čerstvá zelenina. Vnímavost přípravy umocňuje zdařilá volba brambor pro hranolky.
Dezerty se pohybují ve stejné kvalitativní rovni. Ať vyzkoušíte vydatný, umně komponovaný čokoládový krém s třešněmi, krémem maraschino, ovesnou drobenkou, čokoládovou omáčkou a višňovým sorbetem, nebo lehký, povzbuzující citrónový posset (citrónový krém, kokosová espuma, pražený kokos, bazalkovo-limetový sorbet), neuděláte chybu. Dříve se Petr Kunc s chutěmi pral, dnes si s nimi zručně pohrává a vnuká jim svou vůli, aby z každé dostal to nejlepší. Také lépe rozvrhuje síly, nesnaží se předvést všechno své umění na jednom talíři, spíš s efekty šetří. Právě díky tomu je dnes SOHO+ hledanou zastávkou při cestě za opravdovými kulinářskými radostmi.