Připravit na páteční večer humrové menu nemusí být nijak mimořádný počin. Ovšem pokud je to jeden z pátků prázdninových, v Táboře a ausgerechnet v den, kdy město ochromila rekordní pětatřicetistupňová vedra, vypadá to jako čiré bláznovství. Tedy kdyby restaurací nebyla Goldie a kuchařem Martin Svatek.

Už pět let si restaurace vychovává klientelu, která má k opravdové kulinarii vřelý vztah, a lze říci, že úspěšně. O tom ostatně svědčí dvaatřicet prodaných humrů v onen horký předvíkendový večer. Motivace k návštěvě Goldie, byť jen na „prostý“ oběd či večeři, je tím větší.

Interiér restaurace sestává z několika prostor, z nichž každá poskytuje nevšední posezení. Hlavní prostora působí díky vysokým, zlatem se blýskajícím sloupům a volně rozhozeným stolkům a zrcadlům, která prostor znásobují, přepychem možná až lehce rozmařilým. Podobně osloví vysoké atrium. Jednotlivá patra kleneb a podmanivá fontána evokují vzpomínky na italsky vzletné renesanční paláce. Elegantní prostření i netuctové založení dojem noblesy a očekávání zvyšují. A to jste ještě neotevřeli menu.

Není okázalé ani přehnané co do počtu položek. Do průměrnosti má však hony daleko. Nejvíce z něj čiší autorova odvaha, neboť nabídka je zdravě sebevědomá.

Paštika z kachny a foie gras s perníkovou omáčkou, šafránovým gelem a čatní ze švestek a cibule může být úvodem do menu, které je všechno, jen ne tuctové. Chuťově bohaté kachní maso odlehčí umně připravené čatní, kousky jemných jater dodají paštice parádní výraz. O vzrušení každého sousta se stará tu hlaďounký šafránový gel, jindy o něco suverénnější perník. Nádherně komponovaný předkrm vám každopádně učaruje a připraví vás na to, že všechny zdejší krmě nesou výrazný punc originality.

Koňská líčka z místního řeznictví dušená na černém pivě, jimž dělá doprovod cibulová kaše, smažené jelito a šalotky na červeném víně, jsou dalším příkladem odvahy šéfkuchaře Goldie. V Táboře má však prodej koniny bezmála stoletou tradici díky bůhvíkolikáté řeznické generaci Čadilových, takže rozpaky z neobvyklého masa můžete hodit za hlavu.

Svatkova líčka jsou ustrojena znamenitě, křehká, naditá šťávami, tu a tam prorostlá hnízdem želatiny. Ta měkkému až rozpadajícímu se masu dodá jemnou texturu, takže každé skousnutí uvolní lahodně sestavený balíček chutí podtržený omáčkou, v níž se spojuje staročeská varieta černého piva s burgundským štychem – zajištěným šalotkami a červeným vínem. Cibulová kaše líčka vynikajícím způsobem ukotví a do hájemství českých chutí celkový výraz vrátí medailonek smaženého jelita.

Jídlo, které asi nezaujme každého, má své nesporné kvality. Všichni, kdo hýkají nadšením nad mnohdy prostředně, na tři minus připravenými líčky nabízenými každou jen trochu lepší hospodou, by je rozhodně neměli vynechat. A to nejen kvůli řídce vídané surovině, ale zejména schopnostem kuchařovým. Volba koňského masa není chvástavým experimentováním zamindrákovaného kuchaříka. Za každým talířem je cítit dávka zkušeností, které Svatek zúročuje ve vlastních promyšlených kreacích, díky čemuž vzniká s jistou nadsázkou fúze všech kuchyní založená na surovinách rodného regionu.

Pokud ještě nemáte dost, můžete se s Goldie rozloučit dezertem. Krém z vanilky a 45procentní smetany s limetkovým sorbetem, květy a růžovým čírem cukrové vaty na vrcholu jen potvrdí kuchařovu nápaditost. Vanilkou obohacená smetana pohladí patro, sorbet zabrání malátnosti a pocitu přesycení a brusinky až do poslední lžičky stimulují chuťové pohárky.

Úspěch Goldie potvrzuje, že gastronomie vyšší třídy si publikum najde kdekoli. Nezpochybnitelným předpokladem je ovšem nadšený, šikovný šéfkuchař se zaujetím pro svou práci.