Historické jádro Teplic v Čechách prošlo okouzlující proměnou. Během ní se dostalo také na rozsáhlou rekonstrukci restaurace Beethoven. V malé uličce za malebným parkem narazíte na dům označený znamením zlaté harfy nad vchodem. Právě zde sídlí restaurace téhož jména jako lázeňský komplex Beethoven, v němž se nachází.

Interiér se rozrostl o několik prostor a osvěžil jej nový vzhled. Nicméně znaky romantické doby minulých století jsou zde stále přítomné. I když by se mohlo zdát trochu „přebeethovenováno“, to díky tapetám z původních partitur skladatelových, není tomu tak. Decentní barevný tón stěn a hlavně citlivě jemná intenzita je spíše naznačuje, než vytrubuje do světa.

Pokud nejdete jen na kávu – v příjemné kavárničce nabízejí vlastní směs – a hodláte pojíst, volte některý ze šámbrů v nové části. Komorní prostředí, uklidňující atmosféra a podmanivá hudba je přesně to, co vás zbaví posledních myšlenek na běsy třetího milénia pár kroků odtud. Pohodlná polokřesílka nezvyklých tvarů i stolní desky dostatečně rozměrné, aby pojaly noblesní založení s originálními sklenicemi, vás naladí na správnou strunu.

Meníčko není obsáhlé, zasahuje však všechno podstatné, co lze očekávat v podnicích tohoto druhu. Šéfkuchař dokonce vaří z receptur, které zde prý ochutnal sám skladatel. Proč tedy nezačít právě některou z nich? Beethovenovy široké nudle se smetanovo-sýrovou omáčkou s kapkou lanýžového oleje jsou jednak ódou na jednoduchost, jednak potěší vypracovanou souhrou chutí. Domácí těstovina je pevná, v ústech zprvu klade lehký a tolik žádaný odpor. Po skousnutí nabídne rustikální příchuť dobrého obilí, k níž se přidá omáčka s lanýžovou stopou nemající nejmenší ambici nudle upozadit. Jestliže má kuchař zdání o komponování hudby, potom není vyloučeno, že se řídil pravidly harmonie děl Beethovenových. Pokud ne, o to překvapivější je jeho cit pro optimální souzvuk chutí.

Hovězí steak z českých chovů se zázvorem a grilovanou limetou s bramborovým pyré nezklamal, ale ani neoslnil. Ne vinou kuchaře, řekl bych, spíše materiálu. Kaše ze znamenitých brambor byla sametové chuti, k níž nemohlo být připomínek. Maso, co do provedení přesně takové, jaké jsem si přál, i přes ozvláštnění zázvorem a díky limetce lehce pikantního projevu postrádalo vytříbenost deklarovanou puncem Qualivo.

Nezvyklá byla především textura, vlákna jako by zmizela a sousto hověziny se předvedlo stavbou mírně hrudkovité konzistence. Nešlo se do něj radostně zakousnout, pod stiskem chrupu se bez odporu až rozmělnilo. Říká se mezi kuchaři, že po prvních zkouškách s původními švýcarskými vzorky masa Qualivo se český chov jeho vlastnostem stále více vzdaluje. Nicméně přes výběr řezu s minimem tuku se aspoň povedlo připravit chutnou, masovým projevem hýřící šťávu.

Sorbet s čerstvým ovocem napravil nelad hlavního chodu. Osvěžil chladivým ovocným epilogem, potěšil patro a odehnal latentní stopy ospalosti z přesycení.

Sluší se ještě zmínit zvolená vína z nového vinařství Pod Radobýlem, které se nachází na pravém břehu Labe pod Litoměřicemi. Prokvašené na maximum, s mizivou stopou cukru, a tedy vzácně svěží, plného těla a čisté odrůdové vůně i chuti, přesvědčilo o tom, že vinaři české oblasti zvedají hlavu. Na pomoc si berou vína optimálně komponovaná pro gastronomii a svým „smývacím“ efektem vyladěná pro párování se širokým spektrem pokrmů.

Otevřít na odchodu klaviaturu koncertního křídla v ústřední místnosti a prohnat klaviaturu se nejspíš neodvážíte. Ale možná zkusíte tichým brumendem rozkrýt prazvláštní skrumáž not tvořících lustry v restauraci. Potěšeni komplexním prožitkem, jakého se vám zde dostalo.