Je jen málo důvodů, proč se vydat do města Přerova. Většina vlaků z Prahy na Ostravu profrčí kolem a ani nezastaví. Ani turistů sem moc nejezdí, takže klientela pro kvalitní restaurační podniky se musí rekrutovat z místních přátel dobrého jídla a pití, nebo z manažerů, kteří přijedou jednat do Meopty, Prechezy či Kazeta. O to víc potěší, že jeden důvod k návštěvě města přece jen je – v gastronomické poušti již téměř dvě desetiletí osvěžuje gurmety oáza v podobě restaurace U labutě.

Dům na břehu Bečvy zahrnuje penzion, sousedící pivnici, jejíž zahrádce nad náhonem dominuje mlýnské kolo, a v patře potom restauraci. Interiéru vévodí otevřený gril, kde kuchaři před zraky hostů připravují některá z jídel, obložení je z červených cihel, stoly a židle z masivního dřeva. I když se nedá podle prvního dojmu určit, jaký styl kuchyně nás čeká, host se v restauraci cítí příjemně. To podtrhuje i pozorná obsluha, která ochotně uvádí ke stolu a přináší jídelní kartu.

Na můj vkus je lístek se čtyřmi desítkami jídel dost obsáhlý. Na druhou stranu je i teď, ve tři hodiny odpoledne ve všední den, v restauraci celkem plno a rezervace na stolech napovídají, že o hosty nebude nouze ani večer. Jídla by tak mohla mít rychlou obrátku a deklarovaná čerstvost surovin nebude jen marketingovým sloganem.

Po pěti minutách jdeme na to: polévka z volské oháňky s játrovou roládou, coby předkrm teplé foie gras (u labutě tučná játra píší grass) se šafránovou omáčkou s vanilkou a bramborovou taštičkou plněnou jelítkovým prejtem a sýrem s modrou plísní, hlavní chod pak obstará doma vyuzený sumec, vytažený z nedalekých jezer u Tovačova, v kombinaci s gratinovanými brambory a křenovou omáčkou. Vzhledem k odpolední hodině i tučnějšímu jídlu volíme jako doprovod tankovou jedenáctku z místního pivovaru Zubr.

Vývar je silný jako noha u zadnice, se zeleninou na skus a játrová roláda vypadá v dobré kondici. Náplň není nastavena žádnou strouhankou či moukou, takže můžeme vychutnat plnou chuť decentně okořeněných jater. Poctivá práce s dávkou invence, kdy klasický knedlíček nahradil závin.

Druhé kolo, nápaditě vyvedená foie gras – s hanáckým podtónem v podobě jelítkového prejtu – je předčasným vrcholem pozdního oběda. Chod přinesený stále usměvavou dámskou obsluhou je na talíři komponován prostě, ale pěkně. Šafránová omáčka propojuje játra na straně jedné a taštičky na straně druhé. Jemně kořeněný sos s nakyslým tónem hruškového moštu vytvořil nádherně klenutý most mezi pokrmem králů a jídlem sedláků. Játra s jemnou kůrkou na povrchu jsou vevnitř máslově vláčná, náplň taštičky v podání bez krup zvýrazňuje chuť majoránky a zpovzdálí na to hledí duch modrého sýra. Neotřelý nápad, pěkné řemeslné provedení, zdařilá chuťová ekvilibristika.

Sladkovodní ryby nejsou v tuzemsku zrovna dvakrát frekventované. Proto si nechceme nechat ujít sumce, kterého aby člověk na jídelních lístcích českých hospod pohledal. Uzená ryba přichází na stůl poté, co se ještě ohřála na grilu, se snítkou kopru a měsíčkem citronu leží v omáčce vedle tří dílků gratinovaných brambor. Na první pohled je jasné, že zvládnout 200 gramů výborně připravené a velmi chutné, leč dost tučné ryby, bude trochu problém. Naštěstí podala pomocnou ruku křenová omáčka s trochou čerstvého křenu, která i díky jemně nakyslé chuti láku, ve které ryba před uzením ležela, jídlo celkově odlehčila.

Na patře tak koncertoval regionální soubor složený z místních nejlepších hudebníků, kteří však okusili angažmá v několika zahraničních tělesech. Co ale trochu skřípalo, byl part „cizáckých“ gratinovaných brambor, které dostaly v této skladbě až příliš prostoru a navíc hrály fortissimo. Kdyby jinak precizní skladatel obsadil místo nich klasické české vařené brambory s petrželí a dirigent je držel zkrátka, chyběl by jen krůček k standing ovation.

V tomto okamžiku se také ukázalo, jak prozřetelné bylo zvolit k jídlu pivo. Dobře natočená jedenáctka ukázala silné stránky přerovského pivovaru a pro příště dostala divokou kartu. Pivo má říz a je na místní poměry hodně hořké, což je pro kombinaci s tučnými jídly vítaná přednost. Přejedeni s díky odmítáme dezerty, ačkoli jindy by čokodortík s višněmi v rumu mohl udělat ke kávě dost velkou parádu.

Restauraci U labutě nelze při návštěvě Přerova vynechat. Velmi dobré jídlo z rukou šéfkuchaře Zdeňka Šimčíka pořídíte za rozumnou cenu v příjemném prostředí. Za rodinným konceptem je vidět dlouholetá dobře odvedená práce rodiny Šimkových. Koncept restaurace se profiluje jako kuchyně vařící převážně ze sezónních surovin a místních zdrojů, ale zároveň invence a hledání nových směrů. A to není ve městě, jako je Přerov, vůbec lehká práce.