Tohle splňuje doposledka Kovárna ve Frýdštejně. Že se uvnitř rozsochatého historického stavení něco odehrává, zjistíte snadno. Podle téměř vždy plně obsazeného parkoviště. Rozhodně tam zaražte a prozkoumejte situaci.
V rozlehléých interiérech budovy, citlivě podařeně zrestaurovaných, zasazených do dřeva a kemene, najdete místo vždy. Pomohla tomu přistavěná terasa s celou jednou prosklenou stěnou. Ale ať tam či jinde, váš zájem se brzy přivrátí k jídelníčku včetně části s denní nabídkou. Kdybyste si jo nmohli vybrat, na tabuli před vchodem láká speciální nabídka.
Z té padl toho dne zrak většiny hostí na bramborovo-bazalkový krém. Byl umně připravený, hladký jako pleť novorozeňátka, vydatný a poměrně výrazně exponovanými chutěmi. Kuchař si s ním pohrál, trochu si přitom zaexperimentoval. Výsledkem byla lahodná polévka se zvláštním výsledkem. Docela dobře se mohl jmenovat bazalkovo-bramborový, bylina v něm totiž o délku předbíhala brambory. Tím, že šlo o krémovou verzi, chutnalo každé séusto stejně – a každé výrazně bazalkově. Kdo máte tuto bylinu rádi, možná zajásáte.
ale abych nebyl nespravedlivý. Bylo to lahodné, hladké homogenní chuti, a vydatné. Jen vás při prvním soustu zarazí až drakonický koncentrovaný atak bazalky. Jde o českou záležitost, to jistě, ovšem v odvážné vvarietě, jež si zaslouží něco tolerance.
Vepřové miniřízečky s lehkým, provokativním, zlehka navinulým chladným salátem  vlastní receptury z brambor Grenaille, pečené barevné cibule a sušených rajčat s marinádou z hrubozrnné hořčice, a k tomu v netuctovém nálevu nakládanými okurkami, to už byla jiná opereta. Salát na bázi vzácně chutných brambor báječně sekundoval výborným řízečkům. Vůně a chuť sádla se provázala s báječným odérem masa. Do sousta si své řekl i vonící křupající – díky kukuřičným lupínkům ve hmotě – obal masa, údajně z panko strouhany. S mírným podtextem jakési byliny navíc natáhl panýr zálivku salátu a maso jím tak získalo čtvrtou dimenzi chuti. Okurky pak vnesly do závěru příjemné, dobře padnoucí oživení. Znamenitě připravená – i přes vlastní úpravu původně možná ne docela naší receptury vlahého salátu – echt česká krmě, lze bez uzardění tvrdit.
Příjemně syt a naladěn na veselo jsem se chystal k odchodu, když se něco stalo. Lokálem prošel číšník s neuvěřitelně vonícím švestkovým koláčem. Bez dalšího jsem si ho poručil. Navíc, a to říká ten, kdo rozhodně není „koláčovej“, jsem si, zmámen jeho chutí, dokonce přidal!
Na Kovárně samotřejmě mají  i řadu určitě dobrých krmí – sérii burgerů, steaky a grilovačky z Josperu, nebo atrakce typu lososový tatarák s ginem. Ale ta sekce jídelníčku, které můžeme slangově říkat „čeština“, ta zde má hlavní slovo. Právem.
Ač většina hostí seděla na terase, interiér světnice – jedné z místností – měl půvab a oslovující kouzlo. Jako když pocestný zabouchá na vrata statku, a hospodář ho, ač nepozvaného, pozve ke stolu. Tam potom mu selka podstrojuje, nečiníc rozdílu mezi ním a vlastní rdinou či čeládkou. Takový příběh vám v mysli probudí spojení podmaňujícího interiéru selské světnice a nenápadné, práce přívětivého personálu. A samozřejmě krmí, která vykouzlil zdejší kuchař.
Pokud jste se ještě s podobnou situací nesetkali, na Kovárně je tohle běžně k mání. Zkuste to, do Frýdštejna to není nijak daleko.