Tam, to je do populární japonské restaurace Katsura. Patří k nejlepšímu co je v metropoli k mání v segmentu asijských podniků. Autentická kuchyně se širokou nabídkou, slušný sortiment saké, japonská piva… Připočtěte k tomu vzácně milou obsluhu a máte obrázek restaurace před očima kompletní.
Vůbec nic nevadí poněkud strohý výzor prostory v hlubokém suterénu. Přiznaná vzduchotechnika v temné modři pohasínajícího dne, prajednoduchý mobiliář, prosté založení stolů. Psobí to trochu jako záměr, aby hosta zdobný interiér nerušil od koncentrace na vlastní jídlo. Atmosféru oživuje pár obrázků na stěnách a oválný bar se sloupem uprostřed a policemi plnými ušlechtilých spiritů. Mezi nimiž mimochodem nechybí vyhlášená japonská whisky.
Když se rozhodnete v Katsuře poobědvat, je zde připraven polední lístek. Od večerního s užším co do počtu, stran skladby a lákavosti meníček však stejně oslovující. Vedle řady variet s rybami či mořskými tvory se najde samozřejmě i maso. Zkuste to třeba s vepřovým, krmě vám bude díky masu přece jen trochu blízká. Pork shogayaki jsou tenké plátky vepřového v omáčce ze sójovky, cibule, zázvoru a česneku. K tomu miska miso polévky a báječná pikantní naložená zelenina.  Ovšem i miska rýže. Maso samo o sobě je uchystané obmyslně. Když totiž vložíte do úst plátek, nevykoupaný v omáčce – mimochodem lžíce dvě navíc by potěšily – pocítíte výraz až syrově naturální vepřoviny. Tedy nic, co by vám bylo cizí. Nebuďte však zklamáni. Jenom odhrňte vrstvu pokrájených čerstvých zelných listů tak, abyste se dostali k jezírku omáčky na dně. V té maso pořádně vymáchejte a v tu ránu dostihne vaše senzory ona kýžená pestrá chuť japonské úpravy. Zelenina – na talíři – projev omlazuje, ta nakládaná mu přidá něco provokujícího švihu. Na skus pevné zelí umocní svěžest, digestivně svírající salátek pak probudí touhu po dalším soustu. Rýže se stará o to, aby nával pestré lehké pikantnosti trochu utlumila. Na samý závěr ještě čeká sousto z jiného soudku. Drobná růžička květáku obalená v tempuře. Závěru přidá nečekaně příjemný dovětek.
Potom je tu ještě miso. Které má stejně zastánců jako těch, kdo ji nevyhledávají. Na chuť téhle polévky si musíme chvíli zvykat, a ne všichni to dokáží. Ovšem ti, které baví kostičky tofu v nakysle chutnající lázni s jarní cibulkou a wakame řasou si ji jak náleží vychutnají. Chuť je vyrovnaná, nicméně pro našince možná trochu nedůrazná. Coby součást poledního menu však její projev zapadne a svou roli odehraje jak náleží. Nenápadně, z druhého plánu, ovšem zaznamenatelně.
Arzenál Katsury je samozřejmě mnohem pestřejší, zvlášť ve večerní nabídce. Ono to má logiku. Při japonských rituálech jídla se nespěchá. A čas k obědu, který je tu vyměřen dvěma a půl hodinami, nedává až tolik prostoru. Večer se však můžete svými objednávkami rozmáchnout. Více než tucet předkrmů jeden lákavější druhého, svěží saláty – například z wakame se zeleninou a sójovým dresingem. Sashimi, sushi, tempura, i tam je nabídka víc, než široká. Celá řada setů, hodně lákajícími chutěmi provokující misky, i celá řada různých úprav různých nudlí.
Zkrátka, když si dopřejete dost času, to znamená večer, Katsura vám na jednom místě v jednom čase nabídne širokou škálou úhelných receptur japonské kuchyně. Zkuste to, budete překvapeni její šíří a myriádami jejích chutí. Jen možná pozor na natto, superspecialitu, kterou Japonci milují, našinec ji však moc nedává.