Mimořádný desing celého hotelu zdůrazňuje esprit restaurace samé. Elegantní založení, od ostatních částí oddělený prostor, zklidňující prostředí bez rušivých elementů. Přidejte si k tomu jeden z nejlepších kolektivů obsluhy ve městě vůbec a dostanete obrázek skrz naskrz přívětivé restaurace nejvyššího ranku.
O to, aby celý obrázek pevně zapadl do celku, patří samozřejmě i kuchyně. Té vládne David Šašek, a předem je nutné říci, že znamenitě. Bez hlučných fanfár o vlastním umu pracuje nenápadně, ale bez ustání na tom, aby jeho kreace nepokulhávaly za vším ostatním. Navíc je na všech talířích, které jdou z kuchyně, vidět šéfkuchařova láska k profesi.
Pokud budete mít možnost se posadit na střešní terase s výhledem, který vyráží dech, máte postaráno o nezapomenutelný prožitek.
Stylově lze začít foie gras. S malinami ve třech texturách, pyré z pečených jablíček,salátem pak choi, a semtam zářícím jedlým květem. Játra, všemi komponentami své ekipy na maximum odlehčená, chutnala vpravdě úžasně. Maliny v optimální fázi vyzrání odzbrojily převahu tuku, salát v opozici přidal něco hravé rozpustilosti. Dotek sousta na patře tak odeznívá v sametových akordech, díky jablku příjemně nasládlých.
Pokud se dále rozhodnete pro mušle svatého Jakuba, nechybíte. Na másle pečené, doprovázené pyré z celeru, mírně restnutý zelený hrášek. Jako korunka na diadému chutí pak ještě variace kaviáru Linquot.
Nevšedně ustrojené jakubky u nichž děrované plátky lisovaného kaviáru akcentovaly příchuť moře, tknuté sladkostí hrášku bylo radostí pozřít. Celer sice jejich rozlet lehce přibrzdil, ale i tak…
Mezi hlavními vchody narazíte na atraktivní kreace, grilované scaloppine z tuňáka například. Ovšem sáhněte po jehněčích kotletkách. S pancettou, pečenou hlívou královskou, trochou liškového ragú. Pro oživení ještě omáčka z Madeiry, pro utlumení a srovnání chutí do řady domácí bramborové noky. Poněkud rurální a hodně české.
Stejně tak každého mlsného potěší treska ve vakuu na 56 stupňů C, veluté ze šalotky, s pyré z černého kořene. Pro stopu chutí českého venkova  navíc pár kapek petrželkového oleje. Celek, také díky řezu ryzího masa z horního šálu, znovu představuje excelentní koncert pro patro.
Patrně budete příjemně zasyceni, neomítejte však dezert. Zvlášť sorbety, z kozího kefíru, a malin s ibiškem. Ruku v ruce s nugátovou pěnou uklidí v žaludku jako v pokojíčku pro panenku.
Když podvečerní větřík přináší na terasu vůně petřínských luk a hájů, slunce zapadá za Strahovským klášterem, se vás po poslední lžičce sorbetu zmocní pocit radostné blaženosti.
Je milé vědět, že v přívalu zhusta průměrných bister či populistických kontejnerových konceptů s gastronomií spíš prostřední existují restaurace jako je Coda. Bez nich bychom za chvíli zapomněli, co to je pohostinství té nejvyšší ligy. A jakým zážitkem návštěva v nich je.