Když se pod nově zrozenou kladenskou restauraci Caravan podepsal coby její autor, šéfkuchař i majitel v jedné osobě, byla to výzva. Co nejdříve tam vyrazit a zjistit, co zjistit jde. Ne snad pro možné pochyby, mlsné hnala spíš zvědavost. Na to, co si Jozef Evan přivezl z desetiletého pobytu na cestách kulinářským světem.
Odpověď dává už první pohled do komorní prostory jednoho z domků v kladenském Rozdělově. Nevelká místnost pojednaná se zvlášť obmyslnou prostotou. Rozložitý bar, za kterým se skrývá celá kuchyně, je celý pojednán ve světlém dřevě. Na bočních stěnách dřevěné ostění v odstínech světlé až bílé a tyrkysové. Patina evokuje horkým středomořským sluncem spalované budky na plážích Côte d’Azur. Probouzí v hostu dojem, jakoby se objevil právě tam. V mžiku každého donutí zasunout všechny trable někam hluboko a plně si užívat toho, co má přijít. Všemu pomáhají sloupy denního světla deroucí se dovnitř širokými auslágy.
V momentě, kdy jste usazeni, registrujete ještě jednu milou skutečnost. Stoly jsou rozmístěny s velkými odstupy, každý má své vlastní soukromí. Navíc nemáte strach, že vám číšnice baletící mezi nimi vylije na záda vroucí kachní consommé, třeba.
Menu není nijak obsáhlé, zato umně zkomponované. Čtyři předkrmy, půl tuctu hlavních chodů, tři dezerty. I tohle malé množství vám však stačí při výběru pořádně zamotat hlavu.
Když se rozhodnete zahájit carpacciem, je to trefa. Tedy pokud je v nabídce. Co víkend tu probíhají tématické dny, a právě carpaccio bylo součástí tématu „maso, maso, zase maso…“. Lehce grilnuté, vlahé, aby zvláčnělo a uvolnilo všechny chutě. Wasabi majonéza mu vdechne život, nakládané houbičky – shimeji, tuším, zaprovokují pikantní fanfárou. Ta poblázní vaše senzory, a aby se znovu zklidnily, nastupují zpoza opony sójové boby. Po prvních soustech vás osloví vzácná harmonie a jemnost sousta. Přes křen i až drakonické houby zůstává masu spousta prostoru pro sólo. Což celý doprovod bez dalšího respektuje. Teprve když se hovězina nadechuje k dalšímu ataku, vystoupí na chvíli do popředí ta či ona chuť, aby mu pomohla znovu se rozběhnout do bájné sousto slibujícího cíle.
Podobně se projeví i ryba. Treska, dýně, mrkev, sušená šunka, máslová omáčka. Zní to jednoduše, ale… Zelenina chutná překvapivě, mrkev se umravní a nenabízí prvoplánovou sladkost, dýně díky injekci kořením ztratí unylost. Optimálně ustrojené maso ryby si svého doprovodu užívá, aniž by jím bylo znásilněno. Jen laskavě políbeno. A šunka všechno kolkuje ryzím projevem sušeného masa. Samozřejmě, jaká by to byla Francie bez másla! Takže ještě vše korunuje buerre blanc.
Finálový mango cheesecake s kakaovou drobenkou jen potvrdí už zjištěné. Evan odvádí chod tak, aby z každé přítomné složky dostal maximum, navíc vše podřídil konečnému akordu.
Je úžasné sledovat šéfkuchaře, kterak s rukama pod barovým pultem cosi kutí, aby pak vykouzlil talíř, na který je radost pohledět. A vychutnat si umně sehrané variace všeho, co vám předloží. Každý kuvér dává jasně najevo, jak moc to šéfa baví.
Zbývá jediné, vyrazit na Kladno a zkusit si Evana na vlastní patro. Je to skrz naskrz příjemná zkušenost. Buďte však pozorní, Caravan je v řadové zástavbě snadno k přehlédnutí. A pomněte, název restaurace napovídá, že vás proveze mnoha kuchyněmi glóbu s umem a grácií.