Před dvanácti lety způsobilo jeho zrození po mnoha stránkách malou revoluci. V krátké nenápadné uličce ve stínu Náprstkova muzea se zčista jasna objevil RED Pif. V jeden čas i s komorní malebnou zahrádkou pod košatými korunami si vkrátku získal řadu klientů, kteří propadli kouzlu francouzských naturálních vín a kuchyní. Ta jakkoliv střídala koncept v nebývalém tempu vždy se držela na vysoké úrovni.
Z mnoha důvodů však restaurant po pár letech svou existenci uzavřel. A jak to bývá – sejde z očí, sejde z mysli. Občas si někteří kumpáni připomněli veselé chvíle i báječná vína v optimisticky provokujícím interiéru, ale to bylo vše.
O to větší překvapení vyvolala zpráva, která se rozběhla mezi pražskými mlsnými – „RED Pif znovu na scéně!“
A skutečně, nečekané se stalo skutečností. Podnik znovu spatřil světlo světa. Ovšem nebyl by to jeho duchovní otec Milan Bartoš, kdyby vše bylo více či méně ortodoxní. V době, která je pro vznik restaurací snad nejnevhodnější vůbec otevřel restauraci zcela jinou.
Zaprvé opustil pravý vltavský břeh. Prolomil tak legendu, podle které se kdysi mělo za to, že hodnotné restaurace mohou sídlit jen a jen tam. Vybral si však místo, kde snad nejde neuspět, jedno z nových center metropole, Anděl.

Navíc nový RED Pif zkomponoval docela jinak. Jako dvojjediné místo, kde se setkávají tradiční koncepty francouzský – s ojedinělými svéráznými víny mladých vinařů. Vedle toho však i tradiční českou školu s exkurzy do historických receptur naší kuchyně a pivem piv – plzeňským Prazdrojem na čepu.
Využil tak optimálně možností, které skýtá interiér o dvou podlažích, i když záměrem separovat tu kterou kuchyni tam či tam nebylo. Hosté té či té sekce se tak bez násilí samovolně propojují.

Prostory atakují převahou dřeva, jež ovládlo veškerý výraz místa. Působí místy jakoby nedokončené, dílem možná o čárku víc rustikálně. Ovšem po chvíli spíš kratší si vás prostor získá svou hřejivostí. A jakoby měl majitel po celou dobu kdesi uskladněnou onu legendární hravou atmosféru původního Pifu a teď ji právě sem vypustil. Velice brzy se vás zmocní nálada stejně opojná, jaká bydlela v ulici U Dobřenských. O to, aby stejně oslovující byla i kuchyně se stará David Kalina. Kuchař, který má tolik nápadů, že by je mohl rozdávat a zkušenostmi hned z několika restaurací dobře ví jak toto zařídit. Stačí přečíst si menu a hned víte, co a jak. Najdete třeba francouzskou cibulačku se sýrem Gruyere a na druhé straně kurtu kulajdu s farmářským vejcem a hříbky. Coq au vin — dušený kohout v červeném víně s kořenovou zeleninou, cibulkami, žampiony a špekem, bramborová kaše si to o přízeň hosta rozdá s kuřetem na paprice, rolkou z celeru plněnou paprikovým ragú, zapečenou tarhoňou s krémovou smetanou. Takových možností najdete spoustu i na obědových nabídkách. Zkrátka nejen že se najíte, ale i se pomějete! Navíc můžete proniknout i do té kuchyně, kterou jste možná dosud míjeli.

V té hře se ovšem dá pokračovat i s nápoji. Je až překvapivé, kolik krmí unese jak pivo, tak víno. Třeba některý ze slavných
Tarte flambée — klasický Alsaský koláč s cibulí, cr?me fraîche a sušeným špekem, kterých tu nabízejí pět variant.
RED Pif je tak vlastně vedle domova bujaré atmosféry i jakýmsi edukačním gastronomickým bodem, kde mohou zastánci obou škol proniknout do té druhé. Zkusí-li třeba vinařský fanda malou plzničku k Boudin noir de canard – domácímu kachnímu jelitu pečenému na hruškách a masovým jus – bude nejspíš příjemně překvapen. Naopak je to trochu složitější, k mnoha jídlům pasuje hned celá baterie vín. Chce-li se však pivař pustit cestou vinného poznání, dovolím si malou radu. Našlapujte zlehka, opatrně. K tomu se nejlépe hodí překvapivý Crémant de Spielberg, ten vás rozhodně  nepoleká. Jeho svěžest je až nakažlivá, po pár sklenkách seberete odvahu pustit se do důraznějších pokusů.

Zkrátka, každá kuchyně je tak trochu alchymie, francouzská pak asi nejzajímavější. Jestliže vám RED Pif dává možnost nevšední konfrontace, rozhodně jí využijte.

foto: ©Tomáš Novák