Populární smíchovský podnik Na Verandách prošel v létě roku 2016 kompletní rekonstrukcí. Dostal novou tvář, zmizel mně hodně milý pivní bar. Výčep je nyní oděn do jakéhosi kovového brnění, otazníky budí rovněž prazvláštní svítidla, ale jen do té doby, než poznáte – nebo vám je řečeno – že jde o upravená dna pivních CK tanků. Díky tlumenému osvětlení nabývá interiér večer zvláštního, uklidňujícího vzezření. Které přes zmíněné prvky moderny působí stále uměřenou grácií a nostalgií minulých časů.

Majitelé se ale nespokojili jen s vnějším efektem, pořádně si došlápli i na kuchyni. Jídelní lístek dostal nový obsah, nabídka se rozrostla. Jestli stejnou měrou stoupla i kvalita, poznám během pár chvil.

V segmentu jídel k pivu jsem zacílil na zavináče ze pstruha z rybářství Kolář, zavinutého a naloženého s pikantní zeleninou, cibulí a silným lákem. Překvapila mě už sama porce: tři řádné špalky zeleninou plněných plátků ryby, loužička nálevu a slušná dávka marinované cibule. Jednoduše řečeno, své poslání jídla k pivu splnil bez uzardění. S citem připravený nálev byl dostatečně důrazný, aby provokoval žízeň, ne však silný natolik, aby vymazal ústřední chuť rybiny. Pstruh byl při vší pikantnosti jemný, oproti svým příbuzným na bázi sledě lahodnější. Efektně vyladěné sousto nemělo nedostatek, možná jen drobnou disonanci. Zda to bylo délkou marinování nebo podstatou ryby, nevím, ale maso zkřehlo natolik, že ve finále působilo až pastózně. Nebylo do čeho se s gustem zakousnout.

Kulajda potvrdila posun kuchyně vzhůru. S péčí ochucená, vnímavě připravená. Někdo ji nemusí s koprem, jinému vadí houby, jiný zase dává přednost méně nakyslému projevu. Tahle měla všechno, navíc v optimálním ladění.

Utkání s hlavním chodem se odehrálo v příjemné, galantní náladě. Řízek s tradičním bramborovým salátem nabídl tentýž respekt k charakteru chutí, jako polévka. Masu se dostalo ideálního stupně propečení, salát nabídl všechno, co se patří. Jako vždy a všude mě ale překvapilo, že porce složená ze dvou kusů nabídla každý kus jiný. Nepátral jsem po tom, proč, jen mi panýr na jedné porci připadl sice zlatavější, ale i unavenější a jakoby zestárlý. Že by roli hrála ta vteřina navíc, o kterou jeden kousek jde do vřelé olejové lázně dřív? Nevím.

Jahodové knedlíky, to už byla jen rozmařilost žroutova. Byly báječné, v chuti i provedení, ale veliké. U čerstvých jahod v garnituře se projevila daň období. Ani Maruška by u dvanácti měsíčků nedokázala na jaře získat plody se silou červnového slunce.

Ještě musí zaznít něco ke zdejšímu pivu. Pokud někde dokážou v pivech z produkce Staropramenu dostat to nejlepší, co v nich je, potom tady! Pomáhá pravidelná kontrola sládků, navíc existuje přímá veřejná linka z restaurace ke sládkům. Ti jsou připraveni vmžiku dorazit a případné problémy na místě řešit. Výše řečený koncept péče o hosta Na Verandách je v tuto chvíli asi nadčasový. Doufejme, že nastane situace, kdy bude nutností.