Design interiéru je promyšlený, využívá dispozice prostoru a dodává mu atraktivní vzhled. Restaurace je moderního provedení, ovšem s modernou zde zacházejí sofistikovaně. Do přední části s barem proniká díky rozměrným výlohám obraz rušné ulice. Naopak útulnost zajišťuje barové těleso v hřejivém dřevě a kamenná plastika na stěně. Další části se chlubí neurážející výzdobou, pohodlným sezením, efektními dekoračními prvky.
Je však kuchyně Tomáše Císařovského stejně promyšlená, skrytě rafinovaná a působivá? Úvod slibuje mnoho. Pošírované vejce, pata negra, brambory pečené v popelu, sýr taleggio – kombinace chutí, z nichž se má každá ráda a není zvyklá ustupovat. Zde se však díky umné kompozici ukázněně seřadily, aby daly vyniknout té hlavní a nejjemnější, vejci.
Šunka, vědoma si své pozice díky ryzímu masovému projevu, se zpočátku předvedla nejvýrazněji. Hned za ní nastoupily brambory rozevřené dotekem žáru. Jako by se do sebe na první pohled zahleděli dva gymnazisté. Vždy báječný sýr následně vzal spojení šunky a brambor do svého lahodného objetí, neboť tepelná úprava potlačila jeho mnohdy panovačnou vůni. Touto skrumáží pak protekl potůček jasně zlatavého žloutku, aby zanechal velejemnou stopu. Burgundské chardonnay Philippe Colina soustu dodalo ovocný dotek s lehkým podtextem dřeva a dokonalo dojem blaženosti.
Smuha královská, sépiové linguine, ratatouille, kalamáry a bujabéza už „jen“ exponovaly šéfkuchařův cit. Pevné maso, které nabídlo čistou, neprovokující ukázku ryzích doteků moře, mělo v tomto segmentu zvýrazněný doprovod. Partnery mu byly kalamáry, moře zaznělo i pod obilnou stopou černých těstovin. Uměřeně důrazná bujabéza si rýpla a ratatouille, ten francouzský koncert na téma zelenina, přidal do již tak báječného souboru slunečnou notu. Soave Clasicco Montecarbonare s dobře padnoucím výrazem, jako když o sebe křísnete dvěma křemeny, přispěchalo se svou troškou Itálie.
Co říci k jehněčím kotletkám, kterým dělala doprovod konfitovaná plec, kuskus ochucený indickou směsí tandúri masala, lilek a omáčka merguez? Širokorozchodný záběr chutí, v němž se jehněčině s minimálním projevem typického „prku“ dostalo netuctového doprovodu. Příloha, vlastně spojení arabské a indické kuchyně, zahrála na strunu příjemného překvapení. Šťáva z výpeku posílila chuť mladičkého skopce, provoněné plecko se stopou tuku poskytlo přece jen náznak onoho odéru, který někteří tolik milují. Pár loků překvapivého jihomoravského merlotu bylo noblesním bonusem.
Ananas s chilli, čokoládová pěna se zázvorem, kokos a slaný karamel v jedné dezertní porci jen podepsaly to, co bylo zřejmé od prvního chodu. Zdejší šéfkuchař je vedle respektu k surovině odvážným kombinátorem a znamenitým ekvilibristou chutí.
V Portfolio restaurantu se sešlo všechno, co dělá velkou restauraci. Náladotvorný interiér, jeden z nejlepších týmů obsluhy ve městě, kuchař, který dostal šanci a rozpřáhl křídla k velkému letu. V krátké době se díky všem zmíněným atributům restaurace vyšvihla mezi největší objevy pražské kulinarie tohoto roku. Zaslouženě.
