V rozsáhlé kamenné stavbě při hlavní silnici, k níž přiléhá sympatická krytá letní zahrádka, sídlí jedna z nich – Pod Habsteinem (druhá, Na Rychtě, pak v domě naproti). Jde o podnik plný nečekaných překvapení. Vysokánský sál designovaný jako víceméně prostá vesnická restaurace, takový je první dojem. O chvíli později však nahlédnete všechno kouzlo, které skrývá. Nad hlavní prostorou nese trámoví podél stěn ochoz, ze kterého ještě vybíhá jakýsi balkonek. Interiér tak nabývá netuctového  vzhledu. Ten je patrně důvodem vašeho dobrého naložení, jež se vás zmocní hned po vstupu.
Stoly v lokále nejsou na sebe nijak natěsnány, takže kdekoliv máte určitou míru soukromí, ve kterém se lze oddávat důkladnému studiu menu.
Není to nic snadného, lístek je rozsáhlý, nabitý lákavými a lákavějšími krměmi. Na tucet zeleninových salátů, jedna stránka jen o sýrech rozmanitého původu ve všemožných varietách úprav. Ukrutná síla vegetariánských dobrot, noky, bramboráky…. A to nebudete ani u předkrmů. Je toho celá kniha, stránky a stránky dobrot, sliny se sbíhají  jen při čtení. Už u burgerů – mívají jich až sedmero různých druhů – budete trošku, ale v dobrém pozlobení na šéfa, proč že vám ten výběr tolik ztěžuje. Věřte však, když se doberete konečné volby, objednáte si a čekáte, je všechno zase v pohodě. Potom už se jen těšíte.
Na to, až vám sličná číšnice s milým nakažlivým smíchem přinese třeba tataráček z čerstvého kapra na potrénování patra. Maso je čerstvé jek je to jen možné, rybou voní úžasně, myšleno v tom nejlepším smyslu slova. Krom něho ještě srpek rajčete, cosi zeleného, už nevzpomínám co, pár zakápnutí citrónem, a víc nic. Kapr má tolik síly a chuti aby si udržel nadvládu nad soustem, citrón ji jen potvrdí. Rajče rozšíří mantinely pro závěrečnou dohru na patře a přidá příjemný akord v konečné fanfáře na jazyku. Jen pár soust a jste optimálně připraveni na další dění.
Tím byly v mém případě špízy z vepřové panenky zabalené do slaniny, prokládané cibulí a paprikou, podávané na liškách, žampionech a hříbcích restovaných na cibulce. Dávají o sobě vědět, už když servírka s ještě škvířící se panenkou prochází lokálem. Předbíhají ji libé vůně,  linoucí se z pánvičky . Polykáte naprázdno, kradí si otíráte sliny deroucí se z úst a užuž se chápete vidličky. To abyste se do jídla pustili v ten moment, kdy se krmě dotkne stolu. Už chuť prvního sousta předstihuje vůně. Přebohatá, umně sestavená. Panenku není lehké ustrojit. Když i však odějete do kabátku ze slaniny a přidáte jí škálu průvodců opulentních projevů, je mimořádná. Což ta zde bez dalšího byla. Provoněná slaninou, která krom toho udržela i z masa unikající tuk, nastoupila do čela ostatních chutí. Kdy cibulka a paprika přispěchají s oživením sousta, a houby přidají trochu rustikálního, ale typického projevu vlastního recepturám české kuchyně. Lišky udělají sousto pikantním, žampióny noblesním. Hříbek pak všechno pečetí vůní, která vnímavě přichystanému vepřovému obzvlášť sluší .
Porce, krom toho jak chutnala, byla i velká. Až tolik, že jsem vypustil dezert. Ale vy si ho dopřejte, jsou přinejmenším tak báječné jako vše ostatní.
Když budete odcházet, možná v duchu započítáte, kolik návštěv bude třeba, abyste sjeli celé až rozmařile obsáhlé menu. Počítejte dobře, ať na žádné z báječných jídel nezapomenete. Všechna jistě stojí za ochutnání. Málokde totiž najdete takovou škálu krmí, navíc všech s péčí a respektem k surovině optimálně provedených.