Pivovarské restaurace bývají zhusta na též úrovni jako kvalita místního piva v nich. Ruku v ruce totiž s nimi povýtce jde i úroveň jejich kuchyní. Asi proto, že se vedle sebe vyvíjejí stovky let.
Od roku 1998, kdy pivovar vystavil 42 000 hl piva ho po dvaceti letech novodobé historie ca uvařil 682 000 hektolitrů. Tento vývoj kopírovala i pivovarská restaurace, která se dnes těší extrémnímu zájmu hostů. Není také divu, tamní kuchyně po celý čas patřila spíš k těm lepším.

Ovšem tentokrát se něco stalo. Ještě po báječné, „po řeznicku“ připravené dršťkovce s celými kousky a s citem, ale řízně vychucené bylo všechno fajn. Mimořádně ošetřené pivo bylo hutné přesnídávkové polévce pozorným partnerem.
Vše se však bohužel změnilo se servírovaným hlavním chodem. Pečený králík s bůčkem, bramborový chlupatý knedlík a listový špenát měl jít ve stejných stopách jako polévka. Ale ouha, už první sousto dávalo tušit, že tomu bude jinak. Králík, vysušený na troud a docela dietní nenadchl. Špenát, který měl suché maso posunout do jedlejší polohy svou roli nezvládl. Blátivý v provedení i výrazu nedokázal „prodat“ ani sám sebe. „Cizí“ výpek také v ničem nepomohl, ze všeho nejvíc chutnal mdle. Sváteční ležák Dux – mimochodem v optimální teplotě a vnímavě načepovaný – se snažil seč mohl aby situaci alespoň trochu zachránil. Bylo to však nad jeho síly.
Takže celkový dojem vedle umně pojednané polévky zachraňoval ještě švestkový koláč s drobenkou a skořicí. Ten byl jako z babiččiny trouby a matný dojem trochu vylepšil.

Velkou měrou se o zlepšení dojmu postaral i personál. Všichni na placu se jen míhali, v plném lokále stíhali zanášet jídla v přiměřené době a bryskně zvládali poměrně náročný debaras.
Je škoda, když na skvělém díle sládkově a snaze obsluhy zanechá kuchyně na celkovém dojmu matnou šmouhu. Chci věřit tomu, že šlo o mimořádku a ne setrvalý stav. To se může stát, ovšem je třeba s tím něco udělat, a to pokud možno ihned. Zvlášť v současnosti, kdy je každý host vítaný.
Restaurace má sice o klientelu postaráno, zaměstnanci pivovaru, spousta cyklistů a zájemců o exkurzi tu jsou pravidelnými návštěvníky. Možná si však i oni občas povzdechnou nad tím, jak dobře se zde jídávalo.
Viděno optikou zážitku a s přihlédnutím tomu lepšímu z něj přiznáváme restauraci hodnocení Ano, ovšem s velkou připomínkou směrem ke kuchyni. Tu tentokrát vytáhli z mokřadu beznaděje „pan starý“ a obsluhující personál.