Stěžery a Pivovar Beránek, to je přesná lokace zmíněné restaurace. Ohlas jaký vyvolala je stejně nečekaný jako zasloužený. Přes omezení daná památkově chráněným objektem se zde povedlo vytěžit maximum možného. Dlouhá úzká prostora, díky průhledu prosklenou stěnou do vlastního pivovaru působí dílem industriálně. Zároveň je však skrze vyřezávané masivní dřevěné sloupy a trámoví stropu ozvláštněna historizujícími prvky. Když si přidáte nepříliš vyzývavý mobiliář – ani starosvětský ani třeskutě moderní, seznáte jeden z důvodů obliby restaurace. Důležitějšími faktory jsou však tamní piva a z velké části kuchyně.
Dobře komponovaný stálý lístek i pravidelně se měnící týdenní nabídka skýtají výběr, který uspokojí každého. Především však ty, kteří hledají dobře odvedené exkurzy do české klasiky. Právě ta je doménou šéfkuchařovou a je překvapivé, jak znamenitě ji při svém mládí odvádí.
Z jídel pod žízeň si lze v „pivní kartě“ zvolit pro rozjezd kupříkladu nakládaný pivní sýr s cibulí a dijonskou hořčicí, a chléb. Docela jistě vás navnadí na další pokračování. Nejžádanějším startérem je však hovězí guláš na pivě s houskovým knedlíkem a čerstvou cibulí. Stogramová porce „na rozdráždění“ nejen slušně zasytí, ale ukáže i to, co dělá zdejší kuchyni tolik žádoucí. Dobré maso , vzácně autenticky vychucená omáčka a kyprý knedlík potěší patro i těch, kteří z české tradiční kuchyně zrovna freneticky nejásají.
Pokud ale v lístku objevíte kulajdu, neváhejte. Ani řídká ani hustá, ani sladká ani kyselá, zkrátka akorát. O pozornost se přihlásí zvláštně. Až po chvíli, po třetí čtvrté lžíci vás najednou něco jakoby zarazí. Chvíli trvá, než vám dojde, že to je právě umně vybalancovaná chuť téhle úhelné české polévky. Vejce 63, umím si představit, jak pečlivě bylo vybrané, skýtá i atraktivní pohledový efekt. Bílek, opálově lesklý a průsvitný, ukazuje sytě zlatavý žloutek, který čeká jen na vysvobození. Když mu lžící uvolníte cestu ven, rozlije se hladinou zlatá říčka a chuti dodá konejšivě klidný dodatek. Kopr potom, není ho moc, je obmyslně shromážděn okolo vajíčka do jakéhosi kruhu, umocňuje tak efekt vzhledu polévky. Krom bezvadného provedení je patrná i radost, s jakou je krmě přichystaná.
Vůbec nechybíte, když potom zvolíte vlastně kteroukoliv z tradičních hotovek. Jak kachna, koleno či svíčková, všechno je puncováno nadšeným přístupem šéfkuchaře a jeho party.
Pokud jste z těch, kdo podlehli tažení proti české kuchyni coby nezdravé a příliš kalorické z doby po Listopadu, můžete se rozhodnout třeba pro vnímavě připravené krevetky. Grilované, s česnekem, lepším z olivových olejů a svěžím rukolovým salátkem potěší senzory příjemným lehce provokujícím závěrem. Maso krevet ve finále táhne lehce do sladka, ale ne tak, aby ztratilo svou jemnou chuť s přídechem moře.
Když si na závěr dopřejete ještě lívance, zjistíte už dávno známý fakt. Česká kuchyně je možná málo dietní, asi ne nezdravá, zato však úžasně chutnající.
Sympatická dojezdová vzdálenost z Hradce Králové, pouhé dva kilometry z dálničního sjezdu, rozlehlé parkoviště, v létě pak přívětivá zahrádka. V neposlední řadě ovšem i znamenitá tamní piva. Také tradiční spodně kvašená, navíc podepsaná autorstvím Ivana Chramosila. To všechno jsou důvody pro návštěvu restaurace Pivovaru Beránek. A nejen jednu, řekl bych.