Podnik na rohu Malého náměstí a Linhartské ulice se ještě nedávno jmenoval Rott stejně jako hotel, v němž je situován. Rohový vchod do dvoukřídlé prostory se nachází v místě s velkou frekvencí turistů. Není ale současně vstupem do vlastního hotelu, nevyvolává proto v potenciálním hostu „syndrom hotelové restaurace“. Proč se tam tedy nestřídají hosté jako na běžícím pásu?

V první řadě je to nepříliš atraktivní interiér, poněkud skoupě designovaný. Bar s prosvětlenou stěnou pod pultem a vcelku příjemným kavárenským mobiliářem vcelku potěší, s hlavním sálem už je to horší. Nebezpečný schůdek na jakési pódium se stoly je špatně viditelný. Řešení prostoru nemá nápad, který by upoutal.

Kuchyně s mohutnou temnou střechou budí smíšené pocity, bez ní by lehká trámová konstrukce působila lépe. Otevření kuchyně směrem k hostu je dobrým počinem, pozorovat kuchaře při práci je zajímavá podívaná.

Co se týká nabídky, pohled do menu dává naději na dobrý prožitek. Je sestaveno umně, moderně, s ohledem na sezónu. Přechod zimy a jara byl ve znamení zvěřiny, žádaná byla jelení kýta v červeném víně s mandlovými kroketami. Jarní položku potom představovaly ravioli s kachními droby, špenátový krém a parmazán. Dnes si o pozornost říká roláda z králíka se slaninou a olivami, chřestové rizoto a tymiánová omáčka.

Jídla jsou ustrojena vyrovnaně, předností je pozorně upravené maso i vhodně zvolené přílohy. Kuchyně tak z toho, co Nuance nabízí, vychází nejlépe. Přesto má spolu s leckdy až přespříliš pozorným, profesně zdatným personálem přece jen co zlepšovat. Rušivě působí hlavně prezentace. I přes patrné postupné zlepšování se v ní stále ještě sváří snaha sladit pohledový efekt s velikostí porce, což většinou nevychází.

Stačí si však jen pohrát s kompozicí na talířích a výkony kuchařů mohou být právě tím magnetem, který do Nuance – i přes řečené nedostatky – dokáže přilákat kýžené počty hostí.