Nejmladší z kolekce tří restaurací – vedle Mincovny a Tiskárny – U Tellerů se má čile k světu. A to hned z několika důvodů. Atraktivní lokace na rušné Vinohradské třídě, kde podobných podniků není až tolik. Hlavní téma kuchyně má pak společné s ostatními dvěma, a to průřez největšími hity české klasiky, kterým společný šéfkuchař vdechuje vnímavě aktualizované kreace.
Členitý prostor dává možnost posezení v různých variantách. V řadě u oken s výhledem na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Nebo na opačné straně sledovat kouzla výčepního, kterak si pohrává s tankovým Plzeňským. Ale i třeba u jednotlivých stolků v zadní místnosti, kde se dá najít klidný víceméně oddělený šámbr pro komorní rozhovory nad jídlem.

Když jsme u jídla, Davida Kalinu a jeho repertoár není třeba zvlášť představovat. Vychází z prvorepublikových tradic vyhlášených kuchařek a mezi mlsnými je stále populárnější.
Už nenahraditelná je „segedín“, kde nespatříte zelí. Ale po prvním soustu poznáte, že je v receptuře přítomné a udává krmi ústřední tón. Najednou zjistíte jedno: můžete si tuhle báječnou dobrotu dopřát bez obav z toho, že by vám nudličky zelí postříkaly košili nebo snad některá ulpěla na límečku. Bez těchto obav si jistě báječnou varietu vychutnáte z plna hrdla.
Stejně úžasná je i koprovka s trhaným hovězím krkem, mladé brambory pečené v ohni, strouhané vejce. Tu si zde často dopřávají i dámy, jindy a jinde důsledně dbající na svůj dietní program. Sametové chuti omáčky s lehkým kouřovým nádechem brambor a křehkému snadno se dělícímu masu nelze odolat. A tak to zde jde ráz na ráz. Co položka na lístku, to kvalitní prožitek, kolkovaný šéfkuchařovým vnímavým citem pro suroviny. K tomu báječně ošetřené a mimořádně načepovaný půlčík ležáku a vlastně máte optimální představu o kouzlu české kuchyně. Na kterou jsme svého času pozapomněli a již zdejší šéfkuchař vrací do hry. Což se mu daří ve všech třech restauracích, řekl bych.

A propos, lákající a oblíbenou je jedna část konceptu. Obědové menu mají všechny tři totéž. Což znamená, že abyste si pochutnali třeba na bratislavské vepřové pleci se zeleninou a těstovinovou rýží nebo jedinečném kuřeti na paprice s rolkou z celeru plněnou paprikovým ragú, a zapečenou tarhoňou, nemusíte, nechcete-li, svůj stůl v uměřeně moderním, nijak však kakofonicém prostředí Tellerů opouštět.
V každém případě je restaurace v efektně designovaném hávu, se sympaticky rozevlátou obsluhou, v atraktivní lokalitě a hlavně umně nastavenou kuchyní bez dalšího jasným kandidátem na naše „Ano“.