Už samotný vstup vás přeladí na jiný svět. Projedete dvířky v mohutné bráně – a vše za nimi je rázem to tam. Vítá vás sympatická komorní zahrádka, kde se od samého otevření odehrává pohostinský koncert na téma česká hospoda a její kuchyně. Ale od začátku.
Stejně přívětivé jako posazení venku je atmosféra ve vlastním lokále. S citem a umem upravená tak, aby evokovala doby, kdy hospody a šenky bývaly společenskými centry vesnic. Trámový strop, roubené stěny i lavice a stoly s hrubými deskami dýchají hřejivou útulností. Malými okny proudí do potemnělého chladivého prostoru vzduch plný vůní zahrady…
Do této nálady vstoupí servírka a se širokým úsměvem vám předloží nabídku. Sortiment nápojů pak oddeklamuje tak laskavě, že dostanete chuť na jeden každý. Podobně je tomu s jídly. Otevřete menu a vybafnou na vás kuchyňské kreace, nad kterými se srdce směje a okamžitě nastartuje Pavlovův reflex. Nabízí se vám kupříkladu jelení kýta se šípkovou omáčkou, „rozdivočelý králík“ – stehno pečené na slanině cibule, česnek, a pikantní klobása, zkrátka jedna krmě lákavější druhé.
Prubířským kamenem kuchařovy zběhlosti je vývar – tedy pokud ho neuklohní z pytlíku. Zkuste ho, je se spoustou zeleniny, hromadou nudlí, a stojí fakt za to. Koncentrace a ladění chuti je takové, že když po dvou třech lžících přivřete oči a na minutku se zasníte, jste doma. U svátečního oběda, kdy maminka nandává z mísy na talíř mámivě vonící polévku. Pravda můžete si říci, že dávala méně mrkve a víc zeleného – petrželky nebo libečku – ale to hlavní, pocit potěšení z báječné pohody oběda, to je stejné.
Z nedlouhé, o to však poutavější řady lákadel zláká možná mnohé z vás plněný paprikový lusk v rajské omáčce. Dopřejte si ho, ať s knedlíkem nebo rýží otevře i tahle variace okno vzpomínek.  Mají ho tu znamenitý, ten lusk. Hodně podobný tomu, kdy babička přinesla ze zahrádky rajčata i papriku, připravila náplň kterou nabila lusky, všechno s láskou a péčí uchystala a servírovala. Lusk tonul v omáčce, nadýchaný knedlík jí nasákl a získal velelahodný projev. Všechno to vonělo a chutnalo, jen což! Možná paprika nebývala tolik rozvařená a náplň mívala o čárku více tuku, sousto se však bez dalšího vešlo do vaší vzpomínky aniž by ji to jakkoliv zrůznilo.
Závěrem jakéhosi retro filmu s námětem české klasiky může být štrůdl. S vanilkovým přelivem a mandličkami jako ozdobou. I ten byl jedna radost, ale přece jen… Vanilková omáčka byla výrazná. Až tolik, že zakryla onu báječnou kombinaci těsta, jablek a skořice, která je tomuto moučníku vlastní. Je pravděpodobné, že to hostům chutná, je to aromatické, slaďounké a patru lahodící. Proti gustu žádný dišputát, ale přece jen…  I přes to však budete z Rychty odcházet syti, spokojeni a s hlavou plnou vzpomínek z let dávno minulých. Možná.
Je potěšujícím zjištěním, že po dlouhém čase, kdy jsme naši kuchyni nechali spát jako šípkovou Růženku, se některé restaurace rozhodly ji v posledních letech probudit k novému životu. Na Rychtě je tohle probuzení nadmíru příjemné.