Václav Frič, majitel a šéfkuchař v jedné osobě, ve svém konceptu zdaleka neobjevil Ameriku. Jenom z balastu, jímž jsme si vlastní kuchyni zanesli, vykutal a v ryzím lesku obnovil to, čím je krásná. Úžasné, hutné polévky plné síly, mimořádné pečeně, skvělé omáčky.

A suroviny. Prosté, na malých políčkách při chudých chalupách pěstované, na nichž tenhle báječný Kondelík – říkám mu tak vždy a s velkým hlubokosklonem budu nadále – postavil malý chrám české gastronomické tradice. V čem spočívá? Vstupme do jeho hájemství v Čakovičkách a poznejme sami.

Dvouprostorový lokál už dávno získal patinu, která dělá hospodu hospodou. Vůni novoty odvály libé odéry z kuchyně. O víkendech beznadějně plnou arénou se linou tlumené i halasnější rozhovory. I ty však postupně tichnou, aby si hosté do posledního sousta vychutnali vepřovou, roštěnku na pepři nebo třeba nenapodobitelné buchty.

Oddejme se tedy svodům Fričovy nabídky i my. Kuchař se uvolil a připravil pro nás jakousi „šérovačku“, dnes tolik moderní. Každý pokrm má velikost degustační porce, abychom nechali na patru zaznít koncert celého orchestru z denně obměňovaného lístku. S těžkým srdcem, podotýkám. Tradiční „dřevorubecká“ velikost porcí je jedním z bonusů servírovaných krmí.

Otevíráme hru zvěřinovou paštičkou, která doslova zblázní všechny senzory na jazyku, a přes uzeného pstruha – jen se na jazyku rozplývá – a zelňačku, pro kterou budete marně hledat slova, se dostáváme k hlavním chodům. Králík s bramborovým knedlíkem a špenátem je měkký, šťavnatý, prostě báječný. Svíčkovou s vycizelovanou chutí kořenového základu naparádí sametová krajka tak, že na ni jen tak nezapomenete. Na konci pak nesmějí chybět taštičky tonoucí v másle. Dietetikům vstávají vlasy na hlavě, ale v sále vidíte spousty žen s dokonalou postavou, na které denně pracují, kterak ujíždějí na všem, co se před nimi objeví. „Ještě jednu buchtičku, prosím. Zcela výjimečně!“ škemrají na šéfovi. A ten rád vyhoví.

Není třeba rozebírat jednotlivé chody a jejich stavbu, je dokonalá. Za to si Frič zaslouží nejvyšší uznání. To, že tolik báječná kuchyně z dob první republiky nezmizela se světa, je jeho velká zásluha. Zvlášť dnes, kdy slavíme sté narozeniny naší země a její gastronomické poklady vyhrabáváme špendlíčkem z nánosu pizz, burgerů, pho a dalších novinek.