Elegantní stavba rozkládající se u malého jezírka, v němž tu a tam šplouchne ryba, při pohledu od prašné cesty nijak zvlášť nenaznačuje, že se zde zaměřují na uspokojování potřeb labužníků. Dům totiž vidíte zezadu. Zatím jsou vám tak skryté hlavní prostory budovy, které přecházejí velkými francouzskými okny na terasu nad jezírkem, z níž lze pozorovat zmíněné kurty a přehlédnout několik hektarů polí rovinatého Polabí.
Uvnitř restaurace potěší především promyšleným budováním atmosféry. Přiznané krovy z tmavě mořeného dřeva dodávají místnosti na vzdušnosti, stejně jako francouzská okna. Oheň v krbu za sychravých dní naopak napomáhá hostům cítit se útulně. Hřejivě působí rovněž tmavě hnědé dřevěné stoly a židle, přiznané cihlové sloupy a velké dlaždice na podlaze. Pouze velké televizní obrazovky – i když bývají vypnuté – si mohli majitelé odpustit.
Usadit se můžete třeba v hlavní místnosti, kde najdete i malý bar s pípou – točí tu plzeňský Prazdroj. Pokud toužíte po větším soukromí, oceníte ho v patře blíže k trámoví. Teplejší počasí by zase lákalo k posazení na terase, která je zároveň jediným místem, kde si je možné v tomto podniku vychutnat doutník či cigaretu.
Pokud jde o jídlo, nejlepší charakteristikou zdejší kuchyně je snaha o českou modernu. V jídelním lístku – obměňuje se několikrát do týdne, nicméně pokrmy se po čase vracejí – sice natrefíte na adjektiva „dijonský“ či „štýrský“, nicméně skladbou pokrmů se šéfkuchař snaží co nejvíce potěšit patro tuzemského labužníka. Za vše hovoří třeba už jen sádlo se škvarky a petrželkou, které číšník přinese na úvod večeře na povzbuzení chuti.
Na Jitrách v menu každý den najdete dvojici polévek, dvojici salátů, tři předkrmy a mezi pěticí až šesticí pokrmů jedny krystalicky jednoduché těstoviny – třeba s rajčaty a česnekem, či se slaninou a vejci. Podzimní a zimní nabídka restaurace se, jak se sluší, točí hlavně kolem zvěřiny. Na lístku se střídá kančí, daňčí a jelení maso či bažant, které doplňují receptury na bázi kuřete či vepřového bůčku. Objednat si je také vždycky možné nějakou rybu.
Práce s masem se šéfkuchaři většinou daří, a to jak s červeným, tak rybím. Pokud zrovna bude na menu, můžete vyzkoušet coby předkrm kančí svíčkou připravovanou ve vakuu, kterou doprovázejí tenoučké plátky dýně a salát s octovou zálivkou. Měkké, téměř pastózní plátky svíčkové stojí v protikladu ke křupavému dýňovému carpacciu, přičemž výsledkem střetu rozdílných struktur je jemná chuťová kombinace.
Z méně obvyklých předkrmů lze doporučit tvarůžky v libečkovém pestu. Výrazná bylina totiž potlačí přirozenou slanost syrečků a výrazně jim dodá na zajímavosti, pár čtvrtek cherry rajčat na salátu s jemně octovou zálivkou potom poslouží na osvěžení sousta.
Za vydařeného lze považovat rovněž kouhouta na víně s petrželkovými špeclemi, i když maso z kouhoutích prsou už bylo trochu sušší. Lahodné domácí a špecle promísené s nakládanými cibulkami a kostičkami mrkve spolu s vydařenou omáčkou však úroveň jídla dokázaly udržet na kýžené výši.
Skutečně vynikající pak byl amur obklopený citrónovou pěnou. Výborně upečená ryba – šťavnatá, voňavá, s masem rozplývajícím se na jazyku a kůží křupající v ústech – měla za doprovod neméně dobře zvládnutou černou čočku beluga. Co se týče zpracování skvostné jídlo, pokud jde o ochucení, velmi jemné až delikátní. Někdo by patrně ocenil o něco výraznější koření, každopádně by však přišel vhod speciální nůž na rybu, aby se host mohl zbavit nepříjemných kostí. Ve všech ostatních ohledech však milý číšník fungoval v naprostém pořádku.
Semická restaurace kromě zmíněného Prazdroje nabízí vcelku rozsáhlý vinný lístek. Ten je však k dispozici pouze na místě, a nikoli na internetu. K mání jsou jak produkty tuzemských vinařství, tak slušná vína rakouská, německá, francouzská či portugalská za rozumné ceny. Příjemné cenovky jsou ostatně součástí všeho, co Na Jitrách dostanete.
