Totéž platí o tamní restauraci. Designována v ultramoderním duchu, pojednaná v tónech černé s fialovými prvky, spoustou skla a betonu. Interiér, na který si musíme snad všichni zvykat, tolik je jiný. Oživit jej pomáhají rozměrná díla moderního umění na čelech prostory a obrazy ryzí beskydské přírody za prosklenými stěnami. Navíc si vás restaurace na svou návštěvu tak trochu předpřipraví díly, kolem nichž je nutno za gastronomickým zážitkem projít. Ve zlaté vyvedená „klonovaná“ Mona Lisa Andyho Warhola, nebo uhrančivá tvář Doukoupilova Ježíše, vtaženi do děje už tušíte, že se bude dít něco mimořádného.

Usednete, stále trochu jako na trní, a v mžiku vám číšník doručí lístek. V ten moment vám dojde, oč tu běží. Do této krásné společnosti nadčasových kulturních mágů vtrhne stejně invenční kuchař. Jako kontrapunkt ke kosmopolitnímu obrazu vrcholného kumštu však zamíří jinam: nabídne tradiční beskydskou kuchyni, původem chudou a vycházející z toho, co ze skoupých podhorských políček dokázal člověk vydobýt.

Jen posuďte, kterak zdejší šéfkuchař Michal Göth dokázal prostým jídlům ze sednic beskydských chalup vdechnout nový život, vzruch a eleganci současných kuchařských trendů. Do večeře se můžete pustit třeba obmyslným předkrmem umocňujícím strohost skladby prvkem pravé aristokracie. Jde o pečenáče z candáta, jemuž dělá společnost salát z fenyklu, červené řepy a bystročického zelí spolu s kaviárem Tzar a čipsy z pohankového chleba. Ve vzácném partnerství se na talíři setkává pro mnohé královská ryba českých vod s lahůdkou carských rodin, kaviárem. Delikátně ustrojené rybě – pozor, oproti uzancím neobalené – dodává poležení v nálevu líbivý punc. Vzniklý báječný soulad exponuje svěží, chutěmi nabitý salát, čímž potvrzuje atraktivnost běžných položek zdejších receptur. Po takovém předkrmu se s rozvášněnými smysly nedočkavě pustíte do dalších krmí.

Můžete zůstat u kreativně inovované, dnes asi nejrozšířenější české polévky – dýňové krémové „kulajdy“ s liškami a vejcem uvařeným na 63 stupňů Celsia. Prolnutí módní dýně s famózním vejcem – pokud je dobře připravené – a peprných lišek povedeně vynáší běžný pokrm do pater vysokého labužnického prožitku. Plně si však beskydský region vychutnáte, rozhodnete-li se pro degustační menu Chuť Beskyd, kde se skví mezi jinými kachní játra foie gras na grilu se štramberským uchem doprovázená švestkovým kompotem s portským vínem či filet z candáta s pečenou řepou, pohankou a máslovou pěnou.

Přestože se na jídelním lístku prezentují především modernizované beskydské klasiky, tu a tam narazíte na krmě jiných etnik, v poslední verzi menu třeba ostré thajské curry s krevetami a kokosovým mlékem či známý vídeňský řízek.

V Miuře vám nemusí chutnat všechno, ve všech předkládaných pokrmech však šéfkuchař doposledka zužitkovává každou minutu svého už více než dvacetiletého působení na scéně nejvyšší kulinarie. Nasazení, s nímž pracuje, je jasně patrné, a čitelná je i jeho zatím nevyčerpatelná invence. V tom se podobá mistrům, jejichž plátna projasňují prostor restaurace.

Nelekněte se proto vzdálenosti, kterou vám tachometr po cestě do Čeladné ukáže, a jeďte. Dělají to tak mnozí, často a rádi. To, co zažijete, stojí každému labužníkovi za sebeúmornější cestu.

Jestliže Michal Göth byl z jakýchkoliv důvodů nucen opustit brněnský Pavillon, potom bylo štěstím, že se objevil v Miuře. Štěstím jeho, Miury i nás všech.