Když Miroslav Grusz ohlásil svůj nový projekt, mnozí z branže významně zvedali obočí. Opustit post šéfkuchaře jedné z nejprestižnějších restaurací metropole, navíc před jejím rozšířením na báječné nové adrese, je to možné?! Takový hlas zněl restauračním světem.

Potom přišel říjen loňského a v areálu mladoboleslavského letiště otevřel Grusz podnik s příznačným názvem MG. Všichni, kdo do té chvíle pochybovali, nyní uznale pokyvují a o nové restauraci hovoří s respektem. Je také proč.

Ten podnik vás osloví hned v okamžiku, kdy do něj vstoupíte. Elegantní, originálně pojednaný oblouk baru vás zve k posezení, ještě než se otevře hlavní prostor restaurace. Prosklený oblouk stěny vpouští do nitra spoustu světa, navíc se za skly odehrávají kouzelné obrázky ze světa aeronautiky. Pokud máte štěstí, koná se venku přehlídka historických strojů a rázem se ocitáte v malebné krajině obrazů Kamila Lhotáka.

Barevné židle u stolů s černými deskami jsou sice pestré, ale v decentních valérech a celkově lokál působí přesvědčivým výzorem sofistikované, všemi uchopitelné moderny. Jako protipól zelené ploše letiště s míhajícími se letouny se nabízí otevřená kuchyně, která je obrazem až futuristickým. Naleštěná a blýskavá budí dojem spíš vědecké laboratoře.

Jak však brzy poznáte, jde o pouhý vnější efekt. Kuchyni totiž opouštějí dokonale vypracované Gruszovy variace, na které jsme dávno zvyklí. Do hry vás nekompromisně vtáhne už amuse bouche. Marinovaná kreveta s paprikovou ciambottou na tapiokovém toastu. Maso krevetky je čerstvé, jako by je právě přivezl některý z přistávajících strojů přímo z thajského pobřeží. A také stopově nasládlé, hladké, beze stopy krupičkování v textuře. Podporuje ho jak lehounká pikantní stopa, tak zeleninový podtext s převahou papriky. Přidal se i toast, který krom rozšíření chuti přidal libé ozvláštňující křupnutí.

Že první seznámení s Gruszovou kuchyní nebylo náhodné, potvrdila hned v prvním chodu huspenina z perličky s kaparovo-ančovičkovým dresinkem. Jemné maso pernaté zvěře, které díky jednoznačnému výrazu nepotřebuje zvláštní kořenění, nabídlo přirozenou chuť divočiny podpořenou vynikajícím doprovodem.

I díky tomuto pokrmu pomalu začnete přicházet na jednu z Gruszových fines. Zpočátku se maso prezentuje ryzí, téměř nedotčené okolními chutěmi. Někde uprostřed sousta se však do hry najednou vrhnou všechny ostatní vstupy. Dresink maso postrčí důrazným akordem rybiček a kapar, znamenitý olej naopak sousto zaobalí a ohladí dresinku zbytečné hrany, aby se opět mohlo ke slovu přihlásit maso se svojí velejemnou stopou divočiny, kterou vnímáte až skoro podprahově.

Milovník ryb patrně ukáže na sumce. Grilovaná ryba s fazolemi cannellini, brokolicí a jeruzalémskými artyčoky na talíř putuje v tom nejlepším stavu, aby nebyla přetučnělá a nechala vyniknout ostatním vstupům. Přistoupit, ne ovládnout, v tom je velký kus kuchařova umu.

K mání je rovněž steak ustrojený se stejným citem pro charakter masa, na jaký jste zvyklí z těch nejlepších restaurací. Svíčkové dodávají mízu lahodná foie gras, jemný a lehce provokující špenát sousto osvěží a bramborová kaše hladká jako maminčino pohlazení se k odleželému masu chová s úctou, ale ze svého prostoru mu nedaruje ani píď.

Tak bychom mohli pokračovat přes úžasné těstoviny, báječného jelena s makovým nákypem a salátem z čerstvého celeru – digestivně svírajícím a oživujícím senzory – až po perličku nebo grilovanou jehněčí kotletu s ponechaným páskem tukového okruží. Všechny pokrmy jsou chytré a vymazlené, lahodné i nápadité. A když už ani trochu nemůžete, pořád zbývá ještě proslavená žemlovka.

V MG restauraci se vám docela snadno může stát, že si nebudete moci vybrat. Pokud se to stane, řšení je triviální: zavřete oči a zabořte prst kamkoli do meníčka, určitě se nespletete.