Takovou je třeba MG Miroslava Grusze na letišti v Bezděčíně. Když tam zavítáte, je vše jako dřív. Nadčasový náladotvorný interiér, venkovní terasa, kde ovíváni letním větříkem můžete mezi sousty sledovat rituál přistávání malých letadel.

Hlavně však lákající, letně vyšperkovaný lístek. Není kdovíjak obsáhlý, ovšem výběr přesto nebude lehký. Jedna každá položka dokáže zburcovat vaše chutě k nevydržení. Personál, pozorný a vstřícný jako vždy předtím, vám přiblíží každý z vybraných chodů tak, že se zrychleným polykáním až zalykáte. Pak už přijde šéfkuchařova velká chvíle a vbrzku máte zvolené krmě před sebou.

Ouverturu obstará studená melounová polévka s tartarem ze Svatojakubských mušlí. Je neuvěřitelné, co prajednoduchý projev „cukru a vody“ melounu vlastní dokáže s masem mlže provést.  To samo o sobě v chuti hladce jemné, ovšem i dostatečně sebevědomé, získá doprovodem chladného ataku ovoce nový, nečekaně široký rozměr. Sousto není kdovíjak důrazné, ale elegantní souznění vstupů mu dává úžasnou noblesu.

Tak je to potom s každou další kapitolou vašeho menu. Ať třeba uzený úhoř s libečkovým krémem a teplým žloutkem, kde optimálně vyladěný dotek kouře obestře spolu s pohlazením notoricky známého koření rybu slušivým nádechem. Přítomnost  jezírka vydatného žloutku korunuje celý výraz do sehraného odeznívání na patře. Starou vestou je zdejší vyhlášená chobotnice zdatně se o místo vaší volby střetávající s modrohlavem s chřestem a salátkem z divokých bylin.

Zkrátka, cokoliv si poručíte, je strhujícím pozdravem létem vybalancované receptury s ryzími chutěmi a výraznou svěžestí. S vhodně navrženým vínem dokonale nastaví pocit šťastného návratu a poznání, že v MG je vše jako ona těžká doba zavřených bran ani nebyla.  Že restauraci náleží zvonivé „Ano“ je zjevně zbytečné dodávat.

Home