Pro ty, kteří podnik neznají, není snadné se proň rozhodnout. Mobiliář patrně zděděný po minulé hospodě, malby vyvedené v poněkud ponuré šedi v jedné, respektive temné zeleni ve druhé místnosti. On to může být záměr, mnoho asijských restaurací jednoduchostí interiéru připoutává pozornost k jídlům samým. Ať tak či tak, nezdráhejte se a do Mely vstupte. Budete spokojeni.
Navnadí vás už vůně linoucí se z mis a misek od okolních stolů. Když se pak zahloubáte do nabídky, shledáte, že je nač se těšit. Pokud se rozhodnete pro závitky, ať jarní či letní, hned víte na čem jste. Ty první, smažené, nabídnou báječně čerstvou chuť směsi vepřového se zeleninou. Poměrově dobře složená směs, typicky a s rozmyslem kořeněná, díky poměrně vydatnému vysmažení tknutá žárem a efektně křupající jasně signalizuje jedno: kvalitní výběr surovin a vnímavou péči při přípravě. Jemně vycizelovaná omáčka navíc přispěchala k umocnění výrazu, díky jejímu doteku vzácně lahodnému.
Lépe to poznáte na kmenové receptuře vietnamských specialit, polévce Pho Bo Chin. Řádná porce v opravdu velké misce, v jemném vývaru hromada nudlí. Mezi nimi pak jako žiletka tenké plátky hovězího, na hladině potom ještě zelený závoj drobně nasekaných bylin. Vývar je připraven tak, aby od prvního sousta o sobě dával vědět, ovšem ani v nejmenším nepotlačil žádné další ingredience. Ty se podle toho, jakou část polévky zrovna naberete prodírají mezi nedominující, druhoplánovou chutí nudlí až k masu. Tomu však zůstal dostatek šťav, takže nepodlehlo anexi koření, jen je krátkou chvilku nechalo na sebe působit pro oživující efekt odeznívání na patře. S již zmíněnou čerstvou parádou zelených lístků – těch mohlo být možná o špetku více, se kuchař opět předvedl věrností chuti této báječné pochoutky. Ve výsledku pro mne byla Pho v jeho ustrojení nejblíže k polévkám v domorodých stáncích, nikoliv restauracích, v Sapě. Ty považuji za etalon autenticity a měřítko hodnoty provedení receptury.
Pokud nebudete příliš přejedeni, což je díky množství polévky docela možné, zkuste některou z variant krevet. Z obědového menu dne byly báječné. Restované se zeleninou, a jasmínovou rýží, kdy maso krevetek bylo křehké, nekrupičkovaté, vonící mořem, a krásně se svým latentně nasládlým projevem srovnalo se zeleninou, byly výborným závěrem stejně výborného oběda.
Jídlo můžete zakončit ledovou vietnamskou kávou. Na vysoký stupeň pražené bez nejmenší stopy kyselosti, překapané do lžičky slazené kondenzované smetany osvěžilo pro další pobyt na žhnoucím letním slunci. Výrazná sladkost byla díky ledu jednak naředěna, jednak chladem potlačena, takže šlo o významně oživující svěží doušek.
Mely je autentickou restaurací, kde vše chutná, jak má. Kuchyně pracuje rychle a čistě, u žádné z krmí nenajdete důvod k pochybám. Kuchaři jsou navíc rychlí, což oceníte hlavně při obědě. Spolu se vstřícnou, ochotnou obsluhou, které žádné vaše přání nedělá problém a pokaždé přidá příjemný úsměv, pochopíte důvod pouplarity nenápadného restaurantu.
„Mely“ prý znamená ve vietnamštině dokonalý. Když přivřeme oči nad interiérem, můžeme s tím, především díky vychytané kuchyni a velevlídné obsluze, do jisté míry souhlasit.