Mariánské Lázně neprožívají nejšťastnější léta a podle toho se rekrutuje i klientela restaurací. Naroubovat do takového prostředí tuzemským hostům nepříliš známou španělskou kuchyni, to si říká o problém. Podívejme se tedy, nakolik se s ním Medité srovnala.

Moderně řešený interiér nabízí hned několik tváří. Jednak rozdílností odlišně pojednaných komorních prostor, jednak elegantní hrou barev a světla. Světle zlatá a oranžová vnášejí do místností náladu poledního žáru či krvavého západu slunce a s tmavým dřevem ostatního mobiliáře vytvářejí podmanivou náladu. Do té vstupují číšníci s nabídkou, která je lehce zastřená pláštěm neznámého.

Právě v tu chvíli začíná působit jedinečný fenomén Medité. Poznáte to ihned, jakmile se začnete prokousávat taji meníčka. Nemusí to být jednoduché: široký výběr studených i teplých tapas, originální suroviny jinde málo viděné, pokrmy servírované doprostřed stolu… Oči přecházejí, chutě se sbíhají, je těžké vybírat. Číšník však hbitě zjistí vaše priority a doporučí optimální skladbu večeře.

Na proniknutí do škály španělských chutí se hodí kupříkladu cecina plněná kozím sýrem mato, pražené mandle, rukola a červený ocet. Sušené hovězí z oblasti Leónu se prezentuje svéráznou, poněkud rustikální chutí, které dělá společnost jemnost sýra, noblesa mandlí a octem zpacifikovaná hořkost rukoly. Po pár soustech jste tak naladěni na iberskou vlnu.

To nejzajímavější pro pochopení souhry chutí španělské kuchyně jsou zdejší jednohubky – ne, tohle není správné slovo, přesnější i uhlazenější je jednosoustovky. Požijete-li je opravdu v jednom soustu, zatančí na patře úžasné chuťové bolero.

Pan y tomate, jamón iberico a královská kreveta je jednou takovou variantou, pulpo a la gallega neboli tradiční úprava chobotnice na galicijský způsob další. Jak jsou tyto krmě prosté co do skladby surovin, tak dokážou být znamenité. Zvláště když kuchař umí hlavonožce uvařit do měkka.

Scaloppini z iberské krkovice dochucené lilkovým pyré, bramborovou slámou a vinaigrettou z dvanáctiletého balsamica z oblasti Jerez trochu zaskřípaly kvůli jisté disonanci v konečném vyznění masa, ochucení však bylo v pořádku.

Mimořádně vydařeným chodem naopak byla vykostěná perlička en escabeche. Tahle atraktivní úprava v sobě spojila lehce navinulý výraz postavený na octu, divokém koření a kořenové zelenině, který se smírně potkal s latentním odérem pernaté zvěřiny. Maso bylo díky úpravě jemné a vláčné, chuť zeleniny i šťávy sebevědomá, ale ukázněná. Vpravdě vynikající pokrm.

Po šesti letech existence podniku je z přípravy jídel cítit sebevědomí kuchařů. Třeba i v tom, že se nebojí přijít s něčím novým. Salmorejo se šunkou jamón tak například připravují velice šťastně, neboť místo natvrdo uvařeného vejce používají úpravu sous-vide. Opálový bílek tak po roztržení uvolní zlatou řeku žloutku, která jídlo ozdobí pohledově a navíc krmi dodá hebkost krtčího kožíšku. Grilované malé kalamáry s cibulovým konfitem a petrželkovým olejem zase vnímavě rozšířili o pažitkovo-česnekovou omáčku aioli.

A to vůbec nepřišla řeč na párování. Chutě pokrmů totiž v Medité umějí zdatně podpořit nabídkou velkých a úžasných vín. Chobotnice galantně obletovaná jedním z nejrespektovanějších bílých vín zpoza Pyrenejí, Trico Albariňo 2011 z Rias Baixos, jako by vyrostla o dvě patra. Teplým rillettes z divočáka na křupavém chlebu coca byla zase úžasným partnerem Vega Sicilia Pintia 2010 Toro, marnotratně obsažná a plná slunce.

Svěže designovaný podnik s nadšeným týmem signalizuje jedno: Medité není podnik, kam byste zapadli jen proto, že zrovna máte hlad a jdete okolo. Chodí se sem za komplexním zážitkem z iberské kuchyně, která v současné gastronomii patří k těm nejinspirativnějším.