Kuchyně, obsluha i kvalita Prazdroje v obou prostorách – restauraci a suterénní pivnici jsou tím, co sem přitahuje stále více hostí.
Své samozřejmě odvádí i elegantně pojednaný interiér. Ač vychází z designu daného do vínku všem restauracím kolekce, přece jen nabízí v určitém pohledu jiný, efektnější rozměr. Vysoký strop a hluboké zaklenutí podtrhuje určitý majestát lokálu, což budí u návštěvníků tichý respekt.
Co se kchyně týká, pracuje vlastně ve třech režimech. Dvě hodiny po otevření jsou zasvěceny obědům. Zajímavá tříchodová meníčka bývají magnetem jak pro stálé klienty, tak víc a více i zahraniční návštěvníky města. Ty o restauraci informovala často šeptanda těch, kdo už okusili jejích služeb.
Po třinádté hodině, kdy skončí obědový režim, se restaurace poněkud zklidní, na řadu přichází stálé nebo speciální menu. Tehdy je možné objednat si hity jídelníčku, zvolní se i hektický chvat presonálu, Beseda se dostává do svého osvědčeného režimu.
Když si pro začátek nezvolíte ve vývaru ohřívaného taliána, který je přece jen dost vydatný, nabízí se tlačenka. Kuchaři ji připravují sami, je stále čerstvá a stále stejně báječně vychucená. Se spoustou cibule dvou barev a lehkým, pikantním dresinkem si po prvním soustu důrazně řekne o pořádný lok dobře ošetřeného plzeňského.
Hlavní chody se opírají očeskou klasiku, ve zdejším provedení věrnou a vymazlenou. Ať zvolíte do křupava vypečenou kachýnku – čtvrtku či půli, tradiční zdejší guláš, nebo legendární „svíci“, nic není špatně. Možná překvapivé, o to však potěšitelnější jsou reakce cizinců, mnohdy před naší kuchyni varovaných. Nad sametovou hladkostí svíčkové vzdychají blahem, z kačeny zbývají jen dočista obrané kosti.
Pokud zavítáte mimo tradiční nabídku, i tam je řada lákadel, která neopustila a patrně neopustí menu. Pečená hovězí žebra bez kostí, domácí nakládaná zelenina, česneková omáčka, tohle jistě ocení všichni atavističtí masožrouti. Maso ve víceméně rurální podobě, která vždy vyrazí zpod marinády, zelenina s pikantním až digestivním projevem, vzácně ustrojené sousto. Zejména pod žízeň. Pravda, když byla žebra podávána na kosti, byl požitek z až dravého obírání pro masové nadšence patrně větší, takto se však do žeber pustí i dámy. A jak si pochutnávají!
Ale ani to není všechno, můžete vyzkoušet i třeba vepřovou panenku plněnou kysaným zelím, s restovanou paprikou, císařským hráškem, a cibulkou. K tomu tu podávají vydařené bramborové lokše. I takové netuctové receptury zde čas od času chystají. Věřte, že chutnají jen což! Jednolité maso panenky je oživeno náplní zelí, které má za úkol je ozvláštnit a vdechnout mu stopu života. To je něco jako vnitřní efekt. O ostatní se postará doprovod na talíři. Paprika ještě více probudí živost sousta, hrášek uhladí její snahu tu a tam si vše podmanit, cibulka mírně zaprovokuje.
Malostranská beseda je zkrátka pevností českého pohostinství v jeho ryzí podobě. Pravda, i zde se objeví slabší chvilky, především v létě, kdy se k lokálu přidá téměř stovka dalších míst ve stinném podloubí a obsluha neví, kde jí hlava stojí. Naštěstí těch plnohodnotných okamžiků, kdy všechno funguje jak má, je stále víc. A to je, vzhledem k lokaci restaurace na samé Královské cestě a z toho vyplývající převaze cizinců, jistě dobře.