V létě se U Zavadilů potkávají dva fenomény. Často po okraj přeplněná zahrádka, kde si hosté plnou měrou dopřávají nabízených požitků s až bezbřehým nadšením. Proti tomu potom vžitá představa „venkovské“ hospody s  atmosférou ospalého odpoledne v poloprázdném prostoru.

Pohleďme tedy na to, co stejného nabízí oběma skupinám restaurace v segmentu nabídky. Zajímavý jídelníček s plejádou pokrmů, která patrně každý z nás zná. V různých výsečích sortimentu – denní či „sváteční“ nabídce i stálém lístku se objevují receptury ze zlatého fondu české kuchyně. Tlačenka cibulí a octem, dršťková polévka nebo česnečka, guláš z hovězí kližky, houskové knedlíky či „svíce“ například. Ale i ty, které ač mladšího data se staly  u hostů hvězdami – tatarák a smažák.

Jak opravdu chutná kuchyně na vyvýšeném ostrohu na jedné z křižovatek v místě? Na začátek zkuste gothajský salám s cibulí a octovou zálivkou. Předkrm, který svého času nesměl chybět v repertoáru žádné z hospod toho jména hodných má co říci i dnes. Uměřeně ostrá zálivka a cibule činí z každého sousta životabudič, který rozvášní senzory a připraví je na další. K tomu není co dodat, i když možná … Tenkým kolečkům salámu s tradiční efektní mozaikou na řezu chybí trocha důraznějšího kořenění. To však není problém kuchyně, doprovod nezastíní chuť uzeniny  proto, že by byl příliš drakonický. Problém je u uzenáře. Jistě dobrá surovina přiměřeně tučná chutná až jakoby dietně. Možná vám bude chybět i krajíc mimořádného vlastního chleba řetězce z Esky. Zvedl by dobrý pocit z předkrmu o tři čtyři schody výš.

Smažený řízek z panenky s bramborovou kaší může být dalším chodem. Ani ten neměl nic, co by se dalo kuchyni vytknout. Sametová kaše pomazlila patro, trojobal na mase byl vysmažen do barvy jantaru a dodával chuti patrný efekt. Maso uvnitř pak dostatečně měkké, tknuté noblesní příchutí másla a vonící, co chtít víc?! Opět to není nic stran bezchybné práce kuchaře. Při vzpomínce na zdejší ukázkové řízky na sádle a z krkovičky nutně přijde otázka. Zda totiž panenka je na řízky tím správným řezem. Vždycky totiž bývá znatelně sušší.
Pokud vše zapijete plzeňským – zde nebylo tak smysluprázdně přechlazené – budete mít nakonec skrz naskrz dobrý pocit. Jen vás možná na chvíli napadne, zde stejné jídlo chutná stejně na zahrádce či v lokále uvnitř. Fronty na volný stůl při poloprázdném interiéru jsou asi přesvědčivou odpovědí.
Tedy, ať uvnitř či venku, díky kuchyni a péči personálu, bryskně zvládajícímu běsný mazec venku ANO.