Dobrá restaurace se v Ostravě neotevírá každý týden, snad ani každý rok. Proto jsem zpozorněl, když jsem byl letos opakovaně poslán do nového podniku s názvem Loft. Adresa – Macharova ulice v Moravské Ostravě-Přívoze (pár set metrů od hlavního nádraží) – je určitě hodně problematická. Když však zjistíte, že jde o součást nově otevřeného design hotelu City-City, náhled se změní.

První dojem je výborný a jen zvyšuje moji zvědavost. V prostoru je patrná ruka architekta, který má nejen cit pro harmonii a detail, ale i zkušenost s restauračním provozem. Minimalistický retro-moderní interiér se rozkládá ve dvou různých výškových úrovních (proto asi „loft“). Velká okna z ulice a obrovská, doslova výkladní skříň ve vstupní chodbě do hotelu, ve které máte restauraci jako na dlani. To jsou markanty, které vás osloví už zvenčí. Uvnitř pak dobře sladěná kombinace přírodního dřeva, železa a cihel a k tomu žluté štafle jako funkční součást podniku. Dále hodně netradiční bar a skrz něj alespoň malý průhled do kuchyně. Mohutný sloup uprostřed, celý černý, popsaný aktuální nabídkou nápojů.

Z její šíře zaujme poměrně dobrý sortiment rozlévaných vín, domácí limonády a samozřejmě čepované pivo Pikard, které se vaří v Zámku Zábřeh. Kromě zřejmých kvalit nenápadně připomíná, kdo má tuto restauraci vlastně na svědomí. Stoly nabízejí originální minimalistické prostření: prostěrka z hnědé papírové lepenky, malá zeleno-bílá kuchyňská utěrka úhledně poskládaná jako ubrousek a na ní jen vidlička a nůž. To je vše a je to tak dobře.

Jídelní lístek není nijak rozsáhlý. Mám na výběr z pěti předkrmů, sedmi hlavních jídel, tří dezertů a ze speciální, pravidelně obměňované (zřejmě sezónní) nabídky tří pokrmů. A už při letmém pohledu jsem si jistý, že to nebude jednoduché rozhodování.

Začínám sympatickým couvertem. Kvalitní portugalský olivový olej a k němu chléb natrhaný na kousky servírovaný v plechovém smaltovaném talíři. Podobný mi kdysi přidělila babička – porcelán byl jen pro sváteční účely.

U předkrmu dávám na doporučení sympatického číšníka, oblíbeného už z restaurace jednoho z tradičních ostravských hotelů. Nabídl hned první položku a já ji bez zaváhání přijal. A dobře jsem udělal. Zápis v menu – „uzený sumec, restovaný pórek, medovo-hořčičná omáčka – moc neprozrazoval, takže se k očekávání přidala zvědavost. Po pár minutách dochází, překvapivě rychle, k prvnímu dnešnímu překvapení. Na dalším smaltovaném talíři, pro změnu velkém, leží úhledně adjustovaná kompozice. Čerstvě orestovaný pórek na másle, s korunkou teplých kousků uzeného sumce na vrcholku. To vše vkusně ozdobené výbornou medovo-hořčičnou omáčkou a snítkami čerstvých bylinek. Chuťově vyvážené a s čerstvým chlebem dokonalé. Snad jen jediná drobnost: omáčka je hodně dobrá proto mi jí přišlo málo. Škoda. Jinak zatím vše na jedničku.

Optimisticky naladěn řeším dilema, hlavní chod. Volba kolísá mezi steakem z hovězího pupku marinovaným v chilli a kávě a konfitovaným masitým bůčkem. Vítězí nezdravý bůček, který je nabízen se zelenou čočkou, zeleninou a sýrem comté. Svérázná receptura.

V restauraci jsou obsazené jen tři čtyři stoly, přesto se objednávka trochu protáhla. Servírka řešila s kolegyní za barem něco zajímavějšího, než je moje večeře. Na hlavní jídlo jsem proto čekal o něco déle než na předkrm, ale rozhodně ne tolik, abych byl netrpělivý. Plechový talíř jsem se již rychle naučil brát jako samozřejmost. Čočka spolu se zeleninou nakrájenou na miniaturní kostičky je promíchána se sýrem comté, díky čemuž vznikla nápaditá teplá příloha, kterou jím poprvé v životě a opravdu mi moc chutná. Bůček však trochu zklamal. Čekal jsem křehké, šťavnaté kousky trošku nezdravého, prorostlého masa. Místo toho mám na talíři tři kousky bůčku, vysušené a o stupínek tužší. Cestou na talíř se někde stala chyba, škoda toho zbytečného přešlapu.

Finále v podobě dezertu ale může ještě leccos napravit. Ze dvou sladkých alternativ vybírám tu pro mě exotičtější a místo jahod s mascarpone dávám přednost kozímu cheesecaku s rozmarýnovým sirupem. Talíř plný velkých dešťových kapek rozmarýnového sirupu a na jeho okraji přiměřená porce výborného cheesecaku s čerstvou jahůdkou a dvěma mátovými lístky. Spolu s macchiatem výborná tečka na konec. Nestydět se, dal bych si nášup.

Pro ostravské mlsné je letos dobrý rok. Po delší době se tu narodila další opravdu dobrá restaurace, mám-li být přesný tak „gastro pub“, která rázně promlouvá k jejich chuťovým pohárkům. Bez rizika blamáže se nebojím ji komukoliv doporučit.