O to se pokouší parta v nadstandardní gastronomii ostřílených lidí. Vítek Hepnar u kormidla, Jakub Šebela coby vládce placu a trio mladých nadšenců – Čadina, Drda a Tupý v kuchyni. Pro zdar konceptu znovu vzkřísili legendární název Le Terroir a vybrali místo, kde se s větším či menším úspěchem vystřídalo několik ambiciózních podniků. Navíc do tažení za hostem vybrali téma sice populární, u nás však víceméně utlumené, francouzské speciality.
V oslovujícím prostoru mírně okázalém i dílem minimalistickém ponechali soustu volného místa, host má tak pocit soukromí i při plném domě. Ústředním bodem však zůstává bar. Tam se odehrávají jak krátká posezení nad kávou či sklenkou vína, nebo dlouho do noci bouřlivé diskuze o tom či onom. K tomu kuchaři kouzlí takové ty drobné maličkosti, které spíš než nasycení oslovují konzumenta zástupem umně shromážděných chutí. Ač vyhlížejí možná víc než skromně – taková jambon persillé, šunka v petrželi s okurčičkami cornichon a krajíčky znamenitého chleba třeba – co do intenzity a lahodnosti projevu sousta však až uchvacující.

Nebo často se obměňující domácí terina báječně vyladěná, komponovaná právě k doušku či lahvi některých ze stovkami etiket nabité vinotéky. A ovšem sýry! Kombinace od jednotlivého druhu po pět po čertech vyhlášených značek. Znovu s optimální s tím kterým vínem, klidně třeba jiným pro každý druh, jeli vám libo.
Koruny všeho jsou tu dvě. Od nasládle působivé hry jater po kaviár. Ať je doba jakkoli těmto choutkám nepřející, některý z několika zde nabízených druhů – jeden mámivější druhého – pouze s brioškou, vejcem a pažitkovým krémem si konzumenta najde vždy. Do hry vstupují i sezónní sice, o to však v v čase husích hodů žádanější jelítka z husí a kachní  krve.

Tomu odpovídají i hosté. Ať už dvojičky na baru či v šámbrech za auslágy nebo četnější skupinky u více seskupených stolků, vždy jde o společnost, která ví. To, že zde od první sklenky šampaňského a plátku teriny po některou z dalších vychytávek kuchyně i vinné karty bylo vše správně poladěné mají na starosti zkušení číšníci, kteří už dávno vědí, jak s hostem pracovat. Ten pak, ať už sem zavítá náhodně nebo pravidelně, odchází potěšen. Návštěva zde je hojivou náplastí na všemi strašáky života atakovanou duši.
Tato malá oáza staré dobré Francie v nově střiženém hávu má od nás jasné ANO. S velkým respektem k odvaze spustit takový koncept ve zpovykané době jíž vládne hlavně nejistota.