Atmosféra domácí kuchyně počátků minulého věku jako by restauraci La Veranda dodala novou přitažlivost. Prostor zvlídněl, získal něco milé poetiky. Nepřehnané množství drobných ozdůbek, tu konvička, tu barevná slepička, onde řada knih, vše katalyzuje hřejivou pohodu. Uměřený interiér restaurace tak zve svou nevyzývavou útulností k posezení.

K tomu se přidává Radek David v kuchyni. Je stále oním neúnavným hledačem toho nejlepšího, ale trochu pozměnil repertoár. To, že obrátil před časem svůj zájem k regionálním kuchyním evropských gastronomických velmocí, mělo na úspěch restaurace nemalý vliv. Po častých průzkumných výpravách do míst, kde mají regionální receptury své kořeny, zúročuje poznatky dosud.

Jak tedy vypadá Davidova kuchařská invence dnes? Třeba jako restované kalamáry s gremolátou, sušenými malými rajčaty, fenyklem, citrónovým pyré, mladými římskými listy a bazalkovým olejem. Svěží předkrm splétá dohromady chutě italské části Středomoří. Při hledání krajkově jemného projevu moře v pevném mase mořských plodů skvěle sekundují jak intenzivní minirajčátka, tak decentně citrónem políbené pyré a aromatický fenykl. Sousto pak odlehčuje osvěžující gremoláta. Arzenál šéfkuchařových kombinací zkrátka v současné podobě vykazuje kýženou harmonii a na patře potěší svou lahodností.

Přesvědčí vás o tom také ravioli plněné králičím masem, šunkou, ricottou a lanýži, kterým sekunduje uzené máslo s mrkví a řapíkatým celerem. Stejně jako při vychutnávání předkrmu snadno definujete jednotlivé složky Davidovy partitury a jejich úlohu v celkové skladbě chuti. Optimálně všepodpírající těsto, vnímavě seskládaná náplň nechávající prostor jemné králičině, známý dotek kořenové zeleniny, nenaparující se noblesa lanýže. Všechno spolu hraje natolik přesvědčivě, že si ravioli s radostí vychutnáte až do posledního sousta.

Také Radek David vzal na vědomí zimní počasí a nasazuje zvěřinu s poněkud vyšší frekvencí. A protože je zodpovědný i za nabídku průhonické sestry La Verandy, jíž je neméně útulná Babiččina zahrada, vpravuje do jídelníčku i něco české tradice.

Jednou z klasik je pečená svíčková z divočáka s bramborovou terinou, pečenou cibulí, pyré z lišek, restovanými houbami a omáčkou povýšenou použitím ušlechtilého destilátu, totiž koňaku. Vedle základní zvěřinové chuti se na patře promenují odéry lesa, přičemž v komparzu zaznívá tón znamenitých brambor. Závan koňakové omáčky přitom soustu dodává na patřičné výjimečnosti. Snadno uchopitelná receptura díky tomu rozšiřuje citlivost vůči různým kombinacím chutí, a tím pádem obzory našeho vnímání.

Jak bylo zmíněno, David se v kuchyni snaží z pestrých prvků regionálních kuchyní vytvářet pokrmy oslovující svou harmonií. Rád přitom zapojuje do jídel méně známé suroviny, aniž by je zneužíval k exhibici. V jistém ohledu je tak lhostejno, dáte-li si dušené srnčí kolínko s jeřabinami, bramborovými gnocchi s petrželkou, růžičkovou kapustou a černým kořenem, anebo exotičtěji prezentovaný hřbet z muflona s perníkovou krustou, marinovaným fíkem, dýňovým pyré s rakytníkem a omáčkou s portským vínem. Vždycky před sebou budete mít pokrm, v němž je co objevovat a hlavně co vychutnávat.

Na závěr si pak můžete dát jeden z dezertů – fondant z tmavé čokolády Guanaja s malinovým gelem a malinami, bezé, čokoládovou hlínou a vanilkovou zmrzlinou. Znamenitá čokoláda, tlačená čokoládovým prachem, má v tomto nápaditém dezertu výsadní postavení. Bílkové těsto však tlumí její projev, aby se vedle ní vešla ovocitá rozpustilost malin použitých ve dvojím provedení. Když se pak do hry dostane i stále úžasná chuť vanilkové zmrzliny, voňavé a hladící patro, je závěrečné slovo vyřčeno.

Podobnými, dílem odvázanými, dílem ukázněnými procházkami po regionálních recepturách včetně těch českých vypiplal David restauraci La Veranda do vynikající formy. Podnik se proto dnes oprávněně řadí mezi výkvět pražské gastronomické scény a přitom má stále co nového nabídnout.