Ne každému se zalíbí všechny prostory restaurace La Casa Argentina. Mezi několika sály stylizovanými do podoby té které části světa si však každý vybere. Usednout můžete pod slunečníky v písku pláže, v potemnělém námořnickém baru skrz naskrz vonícím rumem či na okraji vodopádu s praménky vody konejšivě zurčícími po kamenné stěně.
Nejvíce žádaný je hlavní sál, Caminito. Jste v něm přímými účastníky produkce živé hudby a přehlídek vášnivě podaného tanga. U stropu stále visí koncertní křídlo i se židličkou a botami, ze kterých barový pianista dávno vypadl. Vedle potom doširoka roztažené „držky“, totiž hudebníkem také již navždy opuštěný akordeon.
V nabídce pokrmů se poslední dobou změnil poměr mezi grilem a kuchyní. Part kuchyně posílil, u grilu si tedy trochu oddychnou. Tím spíš mohou věnovat masu veškerou potřebnou péči, což je u vzácných řezů potěšující.
Mezi občas trochu zasmušilými muži v krojích gaučů se navíc objevily nové dívky. Servis ožil, rozzářil se úsměvy a zkrásněl. Masakry na place ještě neunavené číšnice až marnotratně rozhazují úsměvy, chlapi pod vlivem toho odhodili sem tam lehce nadutý výraz, jeden se cítí hned lépe.
Tygří krevety na česneku podávané na opečeném plátku z ciabatty se salsou rosa mohou být v La Casa Argentina tím správným úvodem do večera. Mimořádně kvalitní maso jemné chuti je citlivě upravené, doprovod mu dělá salsa s decentním nádechem sušených rajčat. Krmě je komponována tak, aby chutě neprozrazovaly vše na první dobrou – objevují se postupně, a některé se dokonce nechají hledat. Tak jsou nenápadné. Masu tím vytvoří předmostí pro to, aby jeho sládnoucí, mořem poznamenaná příchuť vynikla. Plátek ciabatty natažený znamenitým olejem a žárem ožehnutý je krevetám a salse skvělým partnerem.
Po čase jsem opět zabloudil do nabídky takzvaného „steaku měsíce“. Tam se objevují netradiční, občas až exotická masa – pokud se nemýlím, tak vždy v podobě striploin steaku, řezu z nízkého roštěnce. Po lamě, zebře či sobovi tentokrát přišel na řadu medvěd s liškovou omáčkou, kterému nešlo odolat.
Maso bylo co do úpravy v optimální podobě. Překvapivě křehké, šťavnaté, akorát propečené. Podporovalo tvrzení o tom, že kus byl mladý a byl složen nedávno. Maso se navíc se nijak přehnaně nehonosilo zvěřinovým aroma, takže spolu se znamenitou liškovou omáčkou vytvořil medvěd báječný tandem chutí podzimu a lesních tónů. Pokud něco kalilo dobrý pocit, byla to šlachovitost řezu. Nejenže bylo těžké sousto zpracovat, ale odolávalo skusu doslova do poslední chvilky. Tento problém však ani v nejmenším nejde za grillmastery, na vině je příroda.
Být na místě dávných lovců a konzumovat dobitého medvěda celý podzim bez možnosti změny, asi bych zesmutněl. V přehlídce všech předvedených zvířat v nabídce „steaku měsíce“ medvědí maso nezvítězí.
La Casa Argentina přesto předvedla to, co z ní dělá jeden z nejpopulárnějších podniků ve městě. Vnímavou práci s nejroztodivnějšími druhy masa, optimálně zpracovaného a servírovaného se záblesky neotřelého optimismu.
Po změně však velmi hlasitě volá sortiment rozlévaných vín. Co do výběru je nabídka chudá a – pokud nepočítáme Brunello di Montalcino Ugolaia DOCG, pro rozlévku možná až moc honosného – výrazově je příliš skromná na to, aby důstojně doprovodila tolik mas s různorodými projevy.
