Existují lidé – a nejsou to jen snobové – kteří si čas od času dopřejí výjimečný pokrm, anebo návštěvu neobvyklé restaurace. Poznání nového skvělého jídla pro ně znamená „větší štěstí než objev nové hvězdy“, jak kdysi napsal Jean Anthelme Brillat-Savarin. Především pro ně Martinkovič svůj podnik vybudoval.

Návštěvu v Koishi není od věci zahájit v Petit Cru. Malý vinný bar je pevnou součástí restaurace a dobře zvoleným aperitivním vínem či drobnostmi k němu – domácím kozím sýrem nebo francouzskými škvarečky – umí navnadit, přesněji řečeno do stavu napjatého očekávání.

Decentní, moderně designovaný interiér vlastní restaurace už trochu ztrácí na náboji, mírné oprášení by mu možná prospělo. Kombinace tlumených barev, plasticky pojednaného stropu a působivých svítidel nicméně aspoň pomáhá nasměrovat koncentraci k samotným pokrmům. Usedněte tedy, nechte na sebe působit atmosféru podniku, oddejte se nenásilné péči obsluhy a vychutnejte si Kosihi všemi smysly.

Z předkrmů můžete zvolit třeba tempurovanou tygří krevetu doprovázenou consommé s knedlíčkem wonton a k ní objednat marinovaného mořského vlka po thajsku s kalamáry. V našem případě ani jeden z prvních chodů nezklamal, ale ani neoslnil. Částečně za to mohla polévka, která byla přece jen spíš vlažná než horká.

Napravit dojem měla další polévka, a to japonské miso s tofu a řasou wakame. Ani jí se to ale zcela nepodařilo. Správnou teplotu sice měla, zato byla slanější, než bychom od jemného kořenění této polévky očekávali. Do správné labužnické nálady nás tak dostala až pozornost podniku, amuse-bouche v podobě ústřicové variance. V tu chvíli se otevřel ten koncert chutí, na jaký jsme zde zvyklí. Jemnost a optimální vyladění mořských tónů, kombinovaných s různými chutěmi, naplno zburcovalo pohárky a připravilo je pro hlavní chod.

V aktuálním menu nás mezi hlavními pokrmy nalákal mořský ďas s křupavým vepřovým bokem. Na talíři spolu s pak choi, vodním melounem, kešu, arašídy, pečeným kynutým knedlíčkem a bylinkami tvořil působivou prezentaci. Je to přesně ten styl, který od zdejších mistrů očekáváme. Smělá fúze ryby a vepřového masa je nečekaná a zároveň velmi chutná. Snad jen s drobnou připomínkou: bok by si zasloužil být nejen příjemně až provokujícím způsobem křupavý, ale také o stupeň šťavnatější.

Sushi set Araiso – kousky nigiri, homosaki a uramaki – pak byl vyvrcholením pořadu. Úžasné čerstvé ryby, precizně ochucená i správně lepkavá rýže, minimalistická dokonalost. Sushimaster Noritada Saido opět přesvědčivě dokázal, nakolik dokonale zvládá tento nelehký segment japonské kuchyně a proč je Koishi vyhlášenou restaurací. Jakkoli se tomu totiž v restauraci brání, jsou vnímáni především jako sushi restaurant i proto, že ostatní receptury vedle Saidových výtvorů tak trochu blednou.

Na závěr padá volba na citrusový cheesecake s dýňovou zmrzlinou a matcha řez s mangem a zmrzlinou z jasmínového čaje. A oběma dezerty jsme doslova ohromeni.

Síla brněnského podniku spočívá kromě sushimastera v šéfkuchaři Petru Fučíkovi. Ten by však kromě precizní práce se surovinou měl přidat i na dokonalé prezentaci pokrmů. Koishi, ač v překladu pouhý kamínek, se za léta své existence stal úhelným kamenem brněnské gastronomie. Odvážné kombinace, nečekané chutě a čerstvé ryby jsou argumenty, pro které stojí za to sem zajít. V Koishi zkrátka den co den dokazují, že i pomíjivé jídlo může zanechat trvalý dojem.