Lákala jak na poetický interiér, tak na výhled, který vyráží dech. Především ale byla už v časech svého vzniku díky úrovni obsluhy a nabídce pokrmů komplexně řešeným, nadčasovým podnikem.

Dnes je však jiná doba. Co dříve stačilo na špičku a řadilo Kampa Park mezi pár tehdejších tuzemskou fine diningových podniků, je nyní v nejvyšších patrech české kulinarie samozřejmostí. Jistě, ať už na verandě nad hladinou, kde máte pocit, že vám vlny olizují boty, v noblesním romantickém salonku nebo na otevřené letní terase, všude vás nadále atakuje nestárnoucí kouzlo města. Jenže konkurence srší nápady, což znamená pro tým Marka Raditsche a Milana Sedláka v kuchyni pořádnou výzvu.

A podnik patřící do Kampa Group se jí chytil. Skupina během dvou desítek let získala spoustu zkušeností na to, aby věděla, že kuchaři pro udržení zájmu hostů musí přidat forsáž, probudit lehce pospávající invenci a přicházet se stále atraktivnějšími meníčky.

Vedle kmenových receptur, které setrvávají v nabídce dodnes – jako jsou pepřový steak s bramborovým koláčkem, koňakovou omáčkou a cuketovými špagetami, zprudka pečené mušle svatého Jakuba s květákovým ragú, rozinkami a koprovým beurre blanc s kapary či velepopulární cappuccino s vanilkovou zmrzlinou, lesním ovocem a sněhovými pusinkami – je dnešní Kampa Park místem častých obměn. A to nejen pro večerní posezení, ale také v čase obědového menu, které dnes mnohé restaurace nabízejí jaksi „z povinnosti“.

Právě polední menu bylo předmětem naší poslední návštěvy a je potěšující, že mu kuchyně věnovala veškerou pozornost. Polévce z medvědího česneku dělal doprovod toast Melba, ten, který kdysi stvořil Auguste Escoffier pro světoznámou australskou operní pěvkyni. Křupavé pečivo pak dochutilo lardo a sýr Comté.

Hustá polévka v barvě oživlých zelených luk lákala již na pohled a po první lžíci si mě docela získala. On medvědí česnek není v podstatě žádný chuťový elegán, jeho síla spočívá v intenzitě a jisté provokativní obhroublosti. Ovšem úkolu posla jarní gastronomické sezóny se zhostil mimořádně. Mírně natrpklý důraz polévky pak obestřela savojská panovačnost vyzrálého sýra a hladivost druhého, špekem provoněného společníka toastu. Ten měl jako hlavní úkol vášně poněkud utlumit a patrně i dílem zasytit. Skvělý úvod oběda.

Pomalu pečené králičí stehno s ragú z kořenové zeleniny, pečenou bílou cibulí a libečkovou šťávou pokračovalo v jarních motivech. Tahle noblesní kreace pro milovníky králičiny nádherně voněla bylinkami i zeleninou, a přesto nechala mladého ušáka dostatečně vyniknout. Králík je v kuchyni trochu problematický. Buď je příliš suchý – nepečete-li ho s mocnou porcí bůčku – nebo přece jen chuťově nevýrazný. Ten zdejší byl díky spoustě báječně ustrojené, pevné a nerozbředlé zeleniny a vydatné libečkové šťávě ve svém živlu.

Karotka efektně sládla na jazyku, pečená cibule se dožadovala hlavní role coby senzory probouzející provokatér a pár lístků čerstvého libečku celkový dojem vypointovalo. Maso se tak dostalo do obklíčení šťavnatých chutí lehce podtržených máslem, díky čemuž na ně zbyla úloha zhostit se ústředního tématu. A provedlo to dokonale.

Mezi úpravami králíka nepředstavuje tahle polední kreace z Kampa Parku žádnou revoluci. Nicméně výběrem surovin, jejich čistým a pečlivým zpracováním a vzájemným sladěním byl nadmíru reprezentativní ukázkou české kuchyně.

Hosté restaurace na Kampě si v současné době odnášejí z návštěvy ten nejlepší dojem. A nemusejí si kvůli tomu dát vynikajícího halibuta pošírovaného v olivovém oleji s černými lanýži, křupavou slaninou, bramborovou kaší s francouzskou hořčicí a zeleninovou pěnou z degustačního menu. Ve spojení s tamní obsluhou, působivou atmosférou a podmaňujícím panoramatem za okny je potěší cokoliv, co si objednají.