Součástí rozložitého komplexu budovy z kolekce hotelů Andaz společnosti je samozřejmě i restaurace. Ta spatřila světlo světa v březnu 2022. Jmenuje se Zem a působí přinejmenším působivě. Prostorný sál s dopředu vysunutou kuchyní a mobiliářem, který jakkoliv je současný nese v sobě jistý retro náboj. Eklektická svítidla pod stropem jsou prvkem moderny dneška. Ovšem jakkoliv se romantika dnes moc nenosí, stopu poetiky minulosti budovy se nepodařilo zastřít. Ať už skrze efektní štukový strop a vlysy pod ním nebo kulisu měšťanských domů na Senovážném náměstí. Ta se díky skrz rozměrným auslágům odvážně dere do interiéru. Díky této kombinaci vjemů není Zem tolik odosobněná a posezení zde je až mile oslovující.

A kuchyně? V ZEMi můžete vybírat z české nabídky z lokálních surovin říznuté o akcenty japonské izakaya. Zkuste to pro začátek tříchodovým poledním meníčkem – mimochodem ve velmi lichotivé ceně.
Vstoupit do oběda bylo lze čočkovou polévkou. Komponovanou od té naší tradiční poněkud odlišně, nezahuštěné se širší a osvěžující kombinací kořenové zeleniny.
Pokračováním mohla klidně být grilovanou čekanka, modrý sýr, pomeranče a oříšky. Varieta stejně překvapivá jako povedená a dokonale probouzející vnímání senzorů k šíři chutí.
Tuctově nepůsobil ani hlavní chod ryba dne – siven – kedlubna, nakládané cibulky a kroupy. Zde sehrála své sólo navíc slušivá prezentace.
Záměrně jsem popis pojednal v co nejstručnější podobě, důležitější bylo provedení krmí, to totiž mělo společné projevy. Koušu teď do kyselého jablka a jsem si toho pně vědom, ale…

Polévka, v chuti pestrá díky zelenině, lehká, a letně svěží. Určitě by však dokázala zapůsobit víc, kdyby zelenina nebyla na padrť rozvařená. Včetně čočky. Bohužel…
Předkrm dokázal před výdejem dokonale vychladnout a čekanka tedy – uměřeně tknutá ohněm, zhořkla. Sýr se snažil vše uhladit, ovšem ovadající projev chladného kouřma sousta zachránit nestačil.
U ryby byl dojem lepší, ovšem ani zde nebylo vše, jak by mělo být. Samo maso bylo ustrojené vnímavě a s respektem – pokud pominu to, že dva kousky byly každý z jiného „vrhu“. Cibulky ztratily pozici díky tomu, že v totálně nemocničním vychucení krup, které bylo třeskutě dietní, tedy bez chuti vlastně zanikly. Bylo by bývalo stačilo, kdyby sivena provázela jen kedlubna a minirajčátka, tam nebylo nic rušivého. Vyšla by z toho efektní letní varianta. Jednoduchá, svěží a nezatěžující.
Ještě slovo k obsluze. Všichni pracovali přesně, drobné prohřešky, kterých nebylo moc byly bez dalšího nevýznamné. Všichni měli ovšem těžký úkol. Udržet v náladě hosty, kteří čekali na objednané. Tedy pokud na tom byli stejně jako já. Můj oběd totiž trval devadesát pět minut! – bez zaplacení…

Co se zde odehrálo určitě nebudí nadšení. Personál na placu sehrál své role víc než uspokojivě. Kdo selhal, byla kuchyně. V čase, kdy se pohostinství léčí z hrůz, které má za sebou jde o riziko, na jaké vůbec není prostor. A to při vší toleranci k nelehké situaci v řadách odborných profesí.
Pokud šlo o předvedení konceptu, kterému tu zvlášť nelibozvučně říkají „avantgardní česká bistronomie“, jde díky výsledku o krok vedle. Jsem přesvědčen, že úroveň, která odpovídá renomé společnosti by měla být tak jako tak samozřejmostí. Praha si to zaslouží!