Mezi ně patří korejská etnická restaurace Hosarowa. Koncept, který se zrodil před téměř dvaceti lety v Jižní Korei vzbudil poměrně velký ohlas. Podnik se totiž zabydlel v prostorách jedné z kdysi nejvyhledávanějších prestižních restaurací, Le Terroir. Což jistě vyvolá určité asociace. Čím tedy osloví potenciální klientelu z řad českých mlsných?
Vstoupit do tajů korejské kuchyně je možné třeba skrze po celé Asii rozšířenými plněnými knedlíčky. Jednou z korejských receptur jsou Gunmandu plněné zeleninou a vepřovým. Lákají tím, že jsou smažené, nikoliv tedy na povrchu slizké. Tyhle byly suché, při skusu lehce křupnoucí, s příjemně vyváženou náplní. Umně zvolený poměr masa a zeleniny byl navíc kořeněný tak, aby se spolu neutkávaly, spíš elegantně a jemně doplňovaly. Což, jak se ukáže, je ústřední vlastnost zdejších krmí. Své role si odehrály i omáčky. Pikantní chilli, citrónová, a sójová s chilli se postaraly, každá poněkud jinak, o oživení sousta. Decentním, nečekaně sofistikovaným projevem.

Pokračovat lze, možná překvapivě, skrze Yukhoe. „… jak nás mohou školit v tataráku?!“ pomyslíte si možná. Poručte si ho a poznáte sami. V korejské verzi je hodně hrubě namletý tak, že silné hádky je možné nabírat hůlkami. To však není to nejdůležitější. Je velice citlivě kořeněný. Ryzí chuť hovězího, mimochodem úžasného, byla jen lehce pohlazena žloutkem. Do všeho vstoupil už jen hovězinu mírně konturující dotek sezamových semínek. Hezkou partii sehrály i „hranolky“ z čerstvých jablek a hrušek. Celek dokonale, i když zprvu jen ztěžka probudil do stavu pohotovosti senzory zvyklé na razantnější budíček.

S pikantním ShabuShabu přišlo parádní číslo kuchařovo. Vývar a zvlášť přiložené všechny další komponenty – zelenina, plněné knedlíky, hlíva, nudle, hovězí maso, kimchi. A ještě tofu. Všechny připravené vykoupat se v prohřátém vývaru ať už dohromady nebo zvlášť.  Roličky ze žiletkově tenkých plátků hovězího stačilo jen na pár okamžiků ponořit a hned byly skrz naskrz. Přitom však nic neztratily z oné sebevědomě čisté masové chuti. Byla škoda maso kombinovat, ostatní, jakkoliv báječné a rozhodně koupelí umocněné, je do jisté míry potlačovalo, tak byla fajnová. Zato vývar, zprvu téměř bez chuti získával s každou další dávkou toho či onoho výraz. Takový, že nestydět se, na ex bych ho býval v závěru vypil.
Soju, nebo sodžu, chcete-li, rýžový či ječný národní destilát neměl moc alkoholu a v základní variantě ani výrazu. Grepový doušek byl pitelnější, ale zase si nesedl s jídlem. Nicméně díky své nevtíravosti se – ten čistý – s krmí vcelku dobře popasoval.
Hosarowa je vycházející hvězdou na poli pražského pohostinství. Její rozvoj je samozřejmě přibrzděn, ale ne zlikvidován. Výborný výkon kuchyně a tradičně milý projev personálu, navíc i cenově sympatická rovina, to vše se jistě jednou prosadí. Snad to bude brzy.