Opatřeními proti šířící se pandemii byly vedle hotelnictví nejvíce postiženy bary. Po březnovém rozvolnění v roce 2021 se sice blýsklo na lepší časy, ovšem bylo to zablýsknutí hodně vzdálené.
Navíc těch opravdových barů, kde si host vedle oblíbeného drinku „pochutná“ i na distingovaném popovídání se svým barmanem, obojím na žádoucí úrovni, není zase až tolik.
My však zabrousíme jinam. Do Harly´s v Dlouhé ulici. Není možná tak vymazlený, design je však ve všem poplatný tradici a značkám obou amerických fenoménů.

Když ostatní podniky pomalu zavírají, Harly´s ožívá. Pijáci noci totiž dobře vědí tolik: ještě dlouho jim budou jejich sklenice dolévány, několik hodin s nimi bude cloumat  muzika stejně burcující jako každý paňák Jacka Daniela. Tenhle divoký mix drinků, hudby a divých tanců má svým způsobem léčivé účinky. Velmi důležité, působí totiž na člověčí psýchu.
Takže když vás nařízení jakkoli namířená na vaši ochranu tuto svéráznou terapii proti tíži civilizace odepře, můžete mít problém.

Ke konci roku 2021 však začínal bar ožívat, poměrně často se už sešla četná společnost. Hudba opět zvýšila decibely, u baru se znovu tvořily dvojstupy, „terapie Jackem“ začala fungovat. Osvědčené mixy – Jack cola, Jack ginger a ovšem Lynchburg Lemonade či samotná „nula sedmička“ opět zaměstnaly barmany na plný úvazek. Mezi stoly šíleli především mladí nadšenci v podivných rejích ne nepodobných oslavnému dusání pravěkých lovců kolem uloveného mamuta.

Ti méně odvážní přešlapovali v úzké chodbě, díky třeba Gentlemanu Jackovi se však i oni dostávali do varu. Bylo to jako dřív… ale v komornějším provedení. Po poměrně silném Silvestru všichni čekali obvyklý útlum, který každoročně přinášejí první dva měsíce nového roku. A ejhle, hosté už lockdownové chandře nepropadli. Poměrně rychle si vzpomněli na svůj bar a jeho bouřlivé noci s nakažlivou až mystickou atmosférou.

Není to ještě na plný plyn, spíš jde o testovací provoz. Po masakru, jakým si gastronomie prošla bych to asi považoval – a vlastně považuji za úspěch popularity baru. Netkví v prvorepublikové noblese, jeho hosté jsou vyznavači poněkud rustikální životní filozofie. K té patří právě lahev Jacka Daniela, davy u baru, kde všichni trpělivě čekají na další příděl ohnivého léku. Který si za věrnost a trpělivost v podivné době zaslouží.
Ovšem bohužel se ve světě událo něco daleko horšího. Poměrně blízko od nás probudil egocentrický šílenec k životu válečné hrůzy. Znovu duní děla a ukrajinským městům hrozí likvidační nálety. Nejstrašnější je to, že proti takové anexi žádná vakcína neexistuje…

Možná jen občasné milosrdné noční posezení se sklenkou „kamaráda z Tennessee“, který vám dá zapomenout. Alespoň do rána.