V malém domku v zákoutí Petrského náměstí, ukrytém mezi stavbami daleko mohutnějšími, je od samého otevření příjemně živo. Jak by také ne. Temně olivový odstín konstrukce zahrady, režná textura potahů, napohled rustikální vzhled stolních desek, tohle všechno vás připravuje na to, abyste si jedno z excelentních meníček Jana Punčocháře vychutnali v nestresující, půvabné atmosféře.

Kombinace tradičních prvků české kuchyně, podmanivě ustrojená s noblesou francouzské školy, přesvědčuje o tom, že Punčochář patří k šéfkuchařům s nevysychající invencí. A takových ve městě není ani deset.

Je to zřejmé ihned, když před vámi přistane efektní prezentace marinovaného vlka s bílým chřestem, mandarinkovou omáčkou a domácí majonézou, ochucenou thajskou bazalkou. Filet, upravený tak, aby vynikla čerstvost a jemná delikátnost masa, je vklíněn do sloupoví alabastrových válečků chřestu s vrcholky pokrytými čepečkem jarně zelené majonézy. Mandarinka podtrhne středomořský part, chřest přispěchá s tím nejlepším, co dává mírné pásmo. Takže vlastně jakási geografická fúze jemných, do sebe padnoucích chutí. A k ní, jak jinak, sklenku bublinek – konkrétně šlo o Champagne Pierre Peters, Blanc de Blancs Cuvée de Reserve, které si s rybou mimořádně padlo do noty.

Velkým šéfkuchařovým tématem bylo srovnání chutí krevety v tempuře, wasabi majonézy, koriandrového chipsu a krevetové omáčky bisque s ovocem yuzu. Středobodem byla kreveta, jemná jako chmýří pampelišky, s příznačnou nasládlou chutí podkreslenou mořem. Tempura její tóny lehýnce rozvedla, hlavně se však postarala o jemné křupnutí dodávající soustu efekt.

I v tomto případě zaujalo spojení komponent, které se jen tak nevidí. Důrazný bisque, často si osobující nárok na vedení chuťového průvodu, byl elegantně umravněn citrusovým projevem yuzu, koriandr zařídil svěží dojem z chipsu. Křen wasabi pak soustu poskytl švih a živoucí dotah, přitom se ale držel natolik v pozadí, jak je to u tak důrazné součásti pokrmu možné.

Mořský jazyk, omáčka se slávkami, šampaňským, smrži a zeleným chřestem, to byl další chod plný nevšedních variet vůní a chutí, jemuž vévodila ryba pošírovaná v bílém víně. Nicméně ať nahlédnete do kteréhokoliv Punčochářova lístku, narazíte na podobně nečekané kombinace. Ale vždy fungují. Telecí filet s omáčkou z černých lanýžů, telecí talián a černý kořen nebo legendární holub, nyní s lesními houbami a jarní cibulkou, zkrátka cokoliv vám šéfkuchař naloží na talíř, je zárukou úžasné krmě.

Spolu s optimálně postaveným párováním a vnímavým vystupováním personálu to dává dohromady vizitku jedné z nejlepších restaurací své třídy.