Ti, kteří vědí jistě poznali, kde jsme. Na farmě Košík v nevelké vsi Tuchom na Nymbursku. Ač v místě není nic extra zajímavého, míří sem často nejen ti, kdo jsou fandy české kuchyně, ale i sami kuchaři. Aby okusili něco z bájných úprav především jehněčího tak, jak je se stále stejnou péčí a láskou chystá Václav Košnář. Nejen proto, aby ochutnali, ale krom znamenitých krmí si vyslechli něco z bohatého rejstříku jeho rad a příběhů.
Téměř vše, co zde dostanete na talíři, pochází z vlastní produkce. Krom romanovského jehněčího jedinečné chuti i všechno, co ho doprovází, aby požitek z krmě byl co nejvyšší. Brambory a zelenina, dále potom švestky v úžasném koláči, a ořechy zase v jiném moučníku. Samozřejmě tu můžete dostat i další krmě, ale třeba jehněčí v koprové omáčce s již zmíněným domácím bramborem, to je vpravdě lahůdka. I pro ty, jež mladé skopové neuvádí zrovna v nadšení. Zvláštní chuť romanovského plemene, zčásti se blížící zvěřině a hlavně bez onoho odéru, pro který se jehněti mnozí vyhýbají. V záplavě sametově hladké omáčky s uměřenou porcí čerstvého kopru a s mimořádnými již zmiňovanými bramborami jdo o krmi hodnou královských tabulí. Když vám nejede ani koprovka, stejně skvěle ji nahradí směs na másle lehce restnuté zeleniny, také z vlastních zdrojů.
Úžasná, ale nebezpečná je zdejší zelňačka. Hustá, poněkud důrazněji kořeněná, umocněná vzácně chutným a pevným zelím. Ještě dále se na ní podepisuje domácí klobása. Dodá jí pikantu a pocitu z nevšedního sousta. A její „nebezpečí“? Pan šéf nešetří na množství. Takže vy zápasíte se dvěma možnostmi. Když sníte porci jako pro regiment sekáčů při otavách riskujete, že nic dalšího už nezdoláte. A pokud polévku nedojíte, už po půlhodině cesty domů vás to bude jistojistě mrzet. Protože není moc míst, kde si můžete dát alespoň podobnou.
Z kuchyně se linou úžasné vůně, aby také ne! Na programu jsou dnes smažená játra. Ve zlatém panýru, křehkém jako křídlo vážky se ukrývá jeden z u nás patrně nejpopulárnější drobů. Znovu v provedení nad kterým se jen zalykáte. Nehořká, šťavnatá, jedním slovem senzační. Soustředěni na to, abyste si vše jaksepatří vychutnali, zapomínáte na okolí.
Zkrátka, ať se vám dostane toho či onoho – zdejší lístek není obsáhlý, někdy to bylo i třeba jen jedno jídlo – současně s ním dostáváte mimo vší diskuze jistou záruku spokojenosti. Na programu bývají kdysi úhelné receptury, které se pod atakem zahraničních restaurací kamsi vytratily. Když natrefíte na vepřové v kapustě, jen se v duchu divíte, co dokáže zelenina tak rurální provést s masem za taneček. Je pravda, že jí hodně pomáhá výpek, který byste nejraději vylízali. Jakkoliv je tučný a prý nezdravý.
Zhusta tu natrefíte na vyhlášené kuchaře. Sedí u jednoho stolu, a může mezi nimi být i pár těch hodně egocentrických. Ale i oni si mlčky vychutnávají každé sousto a s respektem naslouchají vyprávěnkám šéfkuchařovým. Protože s tím co uslyší zde se už na moc místech nesetkají.
Nyní se tu pracuje v pozměněném režimu. Pokud chcete mít jistotu, že se dočkáte místa i jídla, musíte si rezervovat stůl. Dostává se vám tak ale i výhody poručit si jídlo, které máte rádi. Tým kuchyně se šéfem v čele vám je na daný termín připraví.
Při odjezdu potom asi každý, kdo se tu kdy zastavil, vděčí tomu, co ho sem přivedlo a v duchu si umiňuje: „určitě zase brzy na shledanou!“