Mohlo by se zdát, že riziko, které restauratér podstoupil, není až takové. Sedmdesát procent klientely Medité v Mariánských Lázních činili totiž hosté z Prahy. Ti neváhali ujet kilometry a kilometry za báječnou Böhmovou kuchyní a nevšední péčí.
S čím se  tedy restaurace vydala  dobýt pražskou pohostinskou scénu? Původní koncept zeštíhlel, segment italské kuchyně zmizel. Hlavním a jediným tématem tak zůstává Španělsko. Pestrá kuchyně, jedna z nejlepších na světě, z té potom především tapas. Studené i teplé, s masem, mořskými plody, nedostižnou zeleninou. Cílem hosta bylo a zůstává „projíst se“ večerem skrze mimořádnou nabídku dobrých a lepších chodů, jedinečně ustrojených. Navíc v elegantním, uměřeně moderním interiéru, který ač pojednán v neutrálních barvách působí mile a hřejivě. Minimum ozdobných prvků, které jsou vlastně umocněním obrazu země, odkud se rekrutuje nabídka jídel. A vín. Nechme se jimi tedy oslovit, v přívětivé atmosféře s hýčkající péčí obsluhujících.
Konfitované tomaty, espuma z ovčího sýra manchego a smetany může po soustu chleba s lahodným olivovým olejem z rané sklizně být vhodnou ouverturou. Překvapující je chuť rajčat, ta v této roční době nebývá kdoví jaká. Ovšem zde ze sebe dávají nejlepší možné. Navíc jim pomáhá smetanou zjemněná sýrová pěna. Ve chvíli, kdy se u rajčátek začne projevovat jistá nedozrálost, nastoupí její sametově hladké akordy a chuť jablíček milosrdně zahalí do své náruče. Další rozměr chuti přidá pár kapek cherry Oloroso s jemným oříškem v projevu. Výsledkem je optimálně exponované sousto, skrz naskrz španělské.
Pokračování přes hovězí šunku z oblasti León s mandlemi ukazuje poněkud jinou tvář. Maso je ponecháno v maximálně rustikální podobě. Nemusí to všem chutnat, přece jen jsme uvyklí jemné, křehké šunce vepřové. Ovšem vstup mandlí přidá tukem podloženou noblesu a ze zemitého masa se rázem stane sousto pro noblesní tabule.
Když se postupně, přes mušlové veluté posílené pěnou z mořské vody a třeba plněné kalamáry, kde se uplatnil cibulový konfit a lehce zkaramelizované houby – mimochodem, výsostně jim sluší vysokovoltážní Godello Valdesil Sobre Lias prokvašené snad až na nulu – dostanete k sekci masových tapas, vybírejte dobře. Sous vide Iberský bůček, kompot ze sušeného ovoce, dýňový salát, nebo známá a populární perlička v úpravě Escabeche, šneci, a lilek jsou bez dalšího znamenité, ale… Když vsadíte na kachní žaludky, foie gras, hruškový gel, a demi glace vystoupáte na jeden z labužnických vrcholů nabídky. Pravda, varieta je poněkud plná a vydatná, žádná dieta. Ovšem v kombinaci vjemů z chutí jednotlivých komponent vznikne něco stejně překvapivého, jako v dozvuku jedinečného. Žaludky komponované okázaleji, než jak je známe z naší kuchyně vyrostou v sice trochu obsažné, ovšem netuctové sousto s dlouhým bohatým odezněním.
I když zde tedy byl jistý předpoklad úspěchu, určitá obava na počátku přece jen existovala. A je příjemné zjistit, že se nenaplnila. El Camino je od prvního dne plná po strop a jasně ukazuje pestrost a kvality kuchyně, která se u nás dlouho nemohla prosadit. Tento sympatický podnik v Jagellonské by tedy bylo chybou nechat bez povšimnutí.