Několik stolů v prosté boudě na břehu malého rybníka ve stejně malé šumavské obci. Nevelký bar s dalšími několika židlemi na nezastřešené terase v těsném sousedství. Vždy po střechu nabitý prostor těmi, kdo čekali i několik týdnů na místa v tomhle těžce rurálním místě.
Právě ony bezbřeze oslavné ódy, které sebou nese prožitek snad každé z návštěv a jakých se nedostává mnoha michelinským tříhvězdám jsou důvodem, proč už šestým rokem se tu srocují davy mlsných. Zkusme tedy proniknout do tajů, které za tím vším stojí.

Usazeni zvědavě čekáte na to, co se odehraje. V první řadě musíte odstát frontu u okénka objednávek. Po všech stránkách přívětivá obsluha jídlo neobjednává. Pokud jste frontu absolvovali, máte během čekání na objednanou krmi prostor pro uchopení atmosféry. Ta je nabitá bezbřehým nadšením ať už uvnitř dřevního lokálu nebo ve frontě čekajících v dešti na druhé kolo. To je čas třeba na zevrubnější prohlídku meníčka. Thajská polévka, závitek s kachním masem, šneci po burgundsku nebo francouzský tatarák, to je jen část nabídky. U rybníka v nevelké obci v podhůří Šumavy je přinejmenším nečekaná.
Když se pak před vámi objeví objednaný pokrm polykáte sliny a užuž se jímáte příboru. Ne, rukama se tu nejí, tak daleko celá ta „hra na pravěk“ nejde. Natěšeně zakrojíte do karamelového bůčku tvaru slušného steaku – ale ouha!

Sladká omáčka, která měla vypointovat chuť, na svůj úkol zdaleka nestačila. Její dotek patra zmizel ve vteřině a senzorům se dostalo chuti, která nejvíc ze všeho vzbudila rozpaky. Neochucené „vařené“ vepřové beze stopy koření byl hlavní – a vlastně jediný vjem. Zelný salát „coleslaw“ nevýrazným soustem masu nijak nepomohl. Jako byste se ocitli na jakémsi dávném dietním sedánku o ohniště pra pra pra předků.
Odevšad však zaznívají až freneticky jásavé ohlasy. Znovu se tedy znovu a znovu snažíte objevit tytéž pocity sami u sebe, leč znovu marně.
Když přijde čas uvolnit stůl pro provlhlé čekající oceníte, kterak obsluha zvládá nastalý mazec – ne snad s grácií absolventů Ecole Hoteliere de Lausanne, zato však s nadšením a odzbrojujícím úsměvem.
Tým na place, od pokladní u objednávek po slečny v černé kuchyni je vlastně tím, co na plážičce v Úbislavi zaslouží absolutorium.
Prý zde změnili kuchaře a je to jeho první sezóna zde. Budiž, ale ať tak či tak. K dnešní návštěvě zde lze dodat jediné: Ano, ale s velkou připomínkou.