Svůj úmysl nicméně nezměnil a společnost Čerstvá pasta skutečně založil. Navíc však spolu s Tomášem Arnoldem otevřeli restauraci Pastař, kde tenkrát začal první šéfkuchař Tomáš Vondráček s těstovinami pracovat.
Jaká je restaurace dnes, po osmi letech provozu? Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co na poli italsky orientovaných podniků v metropoli existuje. Vize zakladatelů se totiž ukázala optimální a Pastař se od prvého dne těšil stále větší popularitě. Z velké části proto, že vedle sebe stály a dodnes stojí dva styly práce. Stran základní báze platí jeden fakt. Po staletí se vyvíjející italské postupy při její výrobě nemá smysl měnit. Jen je do posledního dodržovat. Prostor pro invenci a uplatnění novinek při práci kuchařů tak zůstává na poli receptur.

V působivé prostoře na úžasném místě, kde atmosféru navozuje soužití historického mobiliáře s tradičními úpravami designu jako je třeba klasická válečková výmalba stěn. Náladu umocňují fotografie z velkých italských filmů všude kolem. Vše dále kulminuje v momentě, kdy otevřete nabídku. Není široká, ovšem od samého počátku zde stojí na osvědčených surovinách středomoří s akcentem na různých způsobech jejich úprav. Jek se zde měnili kuchaři, vycházely z kuchyně i podle trendů obměňované variety jejich kreací.
Když tedy sestoupíte po pár schodech do lokálu, ještě ani nedovřete dveře a už vás obejme ona hravá bezstarostná nálada, kterou tak dokonale ovládají právě Italové. Usazeni jako u knížecí tabule můžete nad talířem občas mrknou oknem na chodník a se zalíbením popatřit na útlé kotníky dívek.

Co jste mohli v čase u Pastaře pojíst? Za éry Jana Zimy – někdy před pěti lety – to byly krom jiného cacio e pepe spaghettami ochucenými červenou řepou, kalamáry a krevetami nebo gnocchi s králičím ragů, lesní houby, a cizrna.
Dnes vládne kuchyni Daniel Bureš. Vnesl do nabídky švih a svěžest, možná i více odvahy. Přitom ale po svých předchůdcích převzal důležité vlastnosti. Zápal pro věc – a tah na branku. Z jeho lístku se hosté těší především z tataráku s lanýžem a topinamburovým chipsem. Jemná kompozice chutí je předurčena především ke kombinaci s vínem, takže důraznější projev jeho kolegů z pivnic v něm nehledejte, není tam. Zvláštní noblesu sousta však obstarává lanýž. Favoritem jsou ale i černé linguine s mořskými plody a krevetovým bisquem, nejvěrnější připomínka dovolené někde v rybářském přístavu na pobřeží “boty“.

Stejně tak pečený mořský vlk s kaviárem, brambůrky grenaille vzácně lahodnou omáčkou.Jsme ale U Pastaře, takže se nabízejí třeba Chitarini – carbonara, vaječný žloutek, guanciale, pecorino. Zkrátka každé sousto kterékoliv Burešovy variace evokuje ten bezstarostný veselý život Italů.
Je důležité zmínit ještě tolik: máte-li štěstí a u vchodu se vás ujme Tomáš Arnold, budete se vznášet na obláčku bezbřehé péče. Až se vám bude zdát, jakoby tu celý ten čas čekali jen a jen na vás. I když vlastně to je tu všem na place vlastní – totiž věčný úsměv a optimismus každého jednoho z posádky. Popularita podniku vzrostla natolik, až si vyžádala jednu možná ne všem milou změnu. Malý krámek v jedné z místností padl za oběť potřebě rozšíření míst v lokále. Ale nezoufejte. Vše si můžete objednat u perzonálu a vše bude co nejdříve vyřízeno.