Ač jednoduše designovaná, vzbuzuje stejně útěšlivou atmosféru, jaká panuje na Vinohradech. Ovšem ve zcela jiné poloze. Deformované stříbřité pásy na stěně odrážejí oranžové světlo, a evokují tak západ slunce kdesi na pobřeží Thajského zálivu. Náladu ještě umocní zvláštní obraz dívky s jasně rudými drobnými ústy. Projdete-li úzkou chodbou do zadní části, zelené stěny probudí představu pobytu v nitru vietnamské džungle.

Měrou vrchovatou se vám zde dostane vymazlených krmí v  jejich pokud možno autentickém provedení. Když se vám navíc podaří narazit na tematický večer párování jídel s víny, je zážitek o to silnější. Není totiž vůbec lehké posadit víno ke krmi sršící stovkami chutí. Zvláště když jsou některé z nich po čertech důrazné.

Jeden takový večer byl víc než zajímavý. Ve spolupráci s Prosekárnou sebevědomě postavili do párů s asijskými jídly prosecco! Všechno začalo překvapením na druhou. Krevety na přepuštěném másle, omáčka z rýžového vína, šalotka, a betelové a rukolové listy v tempuře předvedly sehranou variaci. Víceméně sladké maso dostalo podporu v másle a kokosové pralince, osmahlé listy hladivou notu zčásti rozehnaly. Pak ale přišlo víno, „garážové“ prosecco Galbara Col Fondo frizzante.

Do hry vstoupilo douškem bez cukru a patrným dotekem kvasničných kalů, na nichž leželo. Galantně provázelo mámivé krevety, nechalo jim všechen prostor k uplatnění. Jenom na konci, když už chutě odeznívaly, se skromně a vědoucně připomnělo.

Pokračování zařídilo sake nigiri s přidaným efektem v podobě lososového tataráku na sezamovém minichipsu. To vše rozvíjely tři umně ochucené dresinky – křepelčí, mangový a, tuším, tamarindový. Oproti nigiri s poměrně klidně plynoucí chuťovým rozvojem se u tataráku stále něco děje. Ať je to sezdání koření togarashi a manga, které dodává chuti masu, nebo použití té či oné omáčky. Každá dává soustu jiný směr, nikdy však znásilňující formou. Lahodné mango se šťavnatým objetím, uhlazující křepelčí vajíčko i sedminásobné pikantní japonské koření, vjem je pokaždé jiný.

Faotto Bottignolo Extra Brut zapadlo do natažených kolejí víc než dobře. Díky stopové přítomnosti cukru a s elegantně fajnovou perličkou se rychle potkalo s jemným masem i ovocem. Došlo k setkáním plným překypujících, co chvíli se měnících spojení. Pozor je třeba si dát jen na sójovou omáčku: pokud ji použijete, počkejte s douškem o malou minutku. Báječné hravé víno by souboj s ní patrně prohrálo a to by byla opravdu škoda.

Možná jen v případě pomalu taženého bůčku s pomelo salátkem, kokosovým miang dresinkem, limetkovou kůrou a oříšky si partneři nesedli. Flavé Rosato Spumante Brut Millesimato, jakkoliv příjemně pitelné, se snažilo marně. Už poměrně vyšší cukr bez důraznější kyseliny se nedokázal popasovat s nasládlou sílou pokrmu.

Sympaticky pojednaný dezert – lepkavá rýže, mangový sorbet s proseccem a kokosovým přelivem – se postaral o povedený závěr. Mimořádná rýže se skvěle spojila s umírněnou sladkostí sorbetu i přirozenou chutí ovoce. Propracované prosecco Bepin De Eto Waiss Extra Dry na bázi malvasie mělo díky svým exotickým ovocným valérům, podepřeným citrusovým dotekem, k dezertu velice blízko a hezky se s ním na konečném odeznívání dohodlo.

Café Buddha Norská si se starší sestrou v ničem nezadá. Je přívětivou zastávkou na cestě za asijskými jídly chystanými s péčí a láskou. Na talířích je to poznat. Společně s lichotivými cenami, vstřícnou obsluhou a podobnými vinnými programy, jako byl tento, si hlasitě říká o vaši přízeň.