Nedaleko od Prahy, kousek od Unhoště najdete areál, který je hojně využíván především golfisty. Stejně často tam však narazíte na lidi oslavující speciální příležitosti, jako jsou svatby, promoce a podobné okamžiky hodné zapamatování. Příjemné a klidné prostředí souvisí s přímým přechodem do lesního areálu a zve ke klidně strávenému času oběda i večeře.

Interiér s pravým dřevem v trámech trochu připomíná provensálské hospůdky. Oproti jihofrancouzským restauracím se však prezentuje pohříchu skromnou nabídkou vín. To je první vada na kráse podniku s ochotným personálem, který nabízí slušně provedené pokrmy. Druhou vadou je skutečnost, že dost často zvláště v závěru týdne chybí na jídelníčku právě ono jídlo, kvůli kterému jste vážili dlouhou cestu – ať už jde o svíčkovou či kachnu. Denně je restaurace otevřená jen v sezóně, což je pochopitelné při její odlehlosti. Nicméně i tak by bylo dobré věnovat více pozornosti plánování.

Hromadné akce, jako jsou svatby či firemní večírky, jako by zabíraly obsluze příliš mnoho času na to, aby se věnovala „obyčejným“ hostům, kteří dorazí jen tak na oběd či večeři a neplánují se zde ubytovat. Je to škoda, neboť stylový podnik by si jistě záhy obstaral věrnou klientelu.

Od sportovního života se odvíjí i režim zdejší kuchyně. V běžných dnech, kdy se v Botanice objeví několik golfistů a areál působí přiospalým dojmem, jede i restaurace na půl plynu. Naopak při sportovních kláních nasadí turnajové tempo také kuchaři. Když se potom v nabídce utkají guláš s jehněčím kolínkem, husa s lokšemi nastoupí proti hamburské kýtě, pečené sele nabídne šťavnaté, mladé maso či se rozpoutá souboj ryby versus zvěřina, potenciál Botaniky se zřetelně projeví.

Výborným nápadem je kalendář, který ukazuje, že třikrát až čtyřikrát do měsíce může obdivovatel zdejší restaurace přijet na některý z tématických brunchů, které zde pořádají, třeba svatomartinskou husu. Kuchařský záběr je velmi široký a během akcí se ukazuje, že zdejší personál svou práci zvládá.

Velkou výhodou restaurace umístěné na venkově není jen pěkné prostředí, ale i ceny více než lidové. Pokud bych sečetl „dopravné“ pro čtyři osoby v autě a závěrečný účet po několika chodech v restauraci, musím konstatovat, že člověk rozhodně neprohloupí, vydá-li se kousek za Prahu. V areálu je možnost přespání v hotelu či vile, projížďky na koni, na cyklostezce, hra tenisu či golfu a jídelníček přizpůsobený namáhavým sportovním výkonům počítá s potřebným doplněním kalorií. Chcete-li tedy vysilující pouť po golfovém hřišti završit něčím dobrým, neváhejte si dát skvěle provedený vídeňský řízek o rozloze poloviny sloního ucha.

Osobně bych z jídelního lístku eliminoval přesné určení, od koho je ta či ona pochutina, protože se evidentně nejedná o tak proslavené osobnosti, aby mne jejich jméno přilákalo ke konzumaci. Jehněčí ragú od šéfkuchaře Standy Stádníka možná něco řekne místním. Má-li ale restaurace nakročeno k ambici podniku pro jiné návštěvníky než z okresu Kladno, zajímají mne na jídelníčku docela jiné informace. Přílišná fantazie v jídelním lístku obvykle chybí v kuchyni a dokáže hosta odradit.

Ještě horší je ovšem vinný lístek. Při návštěvě jsem si vybral jedno (!) pitelné víno, které ovšem nebylo na listu a druhou láhev už neměli. K dobrému jídlu přece patří i kvalitní vína, přičemž to rozhodně nemusí být ta nejdražší. Jak se říká, v této oblasti má restaurace rezervy.

Na vysvětlenou, nikoliv však na omluvu budiž řečeno tolik: Botanika se stále ještě vyvíjí. Věřme proto, že nabídka jídel i jejich kvalita se stabilizují a možná se i vinná karta dočká obsahu, který ospravedlní její existenci.