Co je na restauraci, jež nenabízí převratnou kuchyni poskládanou z módních prvků kuchařských experimentátorů tak přitažlivé? V Babiččině zahradě vám nabídnou babiččinu kuchyni. To jest záběr z historických receptur povýšených o dokonalou přípravu a ty nejlepší dosažitelné suroviny. Zní to jako klišé, za něž se schovává spousta podniků, zde to ovšem platí bezezbytku. Není nic snazšího, než si zahradu proklepnout.

Vynechejme pro tentokrát oslovující retro interiér s kachlovými kamny a dobově stylizovanou kredencí i ostatním mobiliářem. Usedneme v některém z malebných altánů na zahradě, pod krovy umně prolamovaných střech. Nejlepší bude ten velký, je v něm výčep a z kuchyně pár kroků, navíc odtud máte přehled o všem okolo. Lehký vánek přináší mezi sloupoví konstrukce vůně desítek bylin a trav, jimiž je zahrada posetá. Počátek návštěvy díky tomu vychází navýsost příjemně, okolní svět je rázem zapomenut.

Pryč jsou zvuky a prach staveniště za plotem, tentam zůstal jekot klaksonu netrpělivého autobusáka na křižovatce. Jste tu jen vy, pár hostí a sestava profesionálů, kteří vám připraví veskrze příjemný pobyt. Snad. Zahrada není plná, její čas přichází později navečer. Od samého počátku dostáváte jako bonus pozornou, přitom lehounce familiární porci vstřícné obsluhy. Je jako vy letně naladěna a vzniká tak mezi vámi náladotvorné spojení. Zkušeně vám poradí s výběrem menu, klidně se nechte vést.

Patrně nebude chybou, když se dáte uvrtat do plátků barevných rajčat a marinovaného šumavského pstruha. Masitá červená, drobná oranžová a šťavnatá tvarově členitá rajčata obstarávají rybě optimální letní doprovod. Pstruh sám není zauzený, což vítám, nabízí pevné, nevysušené maso sladkovodního dravce v té nejlepší formě. Zeleninová marináda otevřela cestu k blízkému souznění s rajčaty, rukolovým krémem i petrželkovým olejem coby stafáží pstružího sousta. V závěru do kompozice promluvila důrazná, ne však všeobestírající vůně čerstvého kopru. Mile osvěžující předkrm.

Nemohu přitom vynechat doporučené víno. Sklenka Lugana z lombardského sklepa Pratello byla optimální volbou. Střední plnost těla, výrazná chuť se sládnoucím dozvukem zapadla přesně mezi mantinely předkrmu. Víno nestálo jen na kyselinách, což obohatilo jak maso, tak to pomohlo zelenině. I když, upřímně řečeno, k samotnému pití bych si ho asi neporučil, v partnerství s předkrmem se předvedlo optimálně.

Z hlavních chodů se zdál být nejvíc letně naladěn francouzský holub. Tím spíš ho nebylo radno pominout, protože není pevnou součástí lístku a objevuje se sporadicky v denní nabídce. Konfitovaná stehna a prsíčka ustrojená à la minute nabízejí de facto dvojí maso. Stehna natažená tukem byla velice blízko pečené drůbeži. Zvláštní výraz masa lehce zastřel dojem pěkně vypečené kůžičky a mírná nadvláda tuku. Prsa připravená méně než na medium – přesně, jak jsem si přál – naopak jedinečnost holuba umocnila. Latentní příchuť divočiny a nasládlý, jen stopově se projevivší přídech krve, dodal masu jedinečný výraz.

Prožitek ze sousta může kdesi hluboko v nás alespoň na dobu oběda probudit zakořeněné a staletí spící pudy lovce. Spolu s karotkovým pyré a pomerančem navodila krmě zřídkavě vídaný, atraktivní labužnický pocit. Sladké a trochu přízemní karotce dodal na výrazu nakyslý pomeranč, přičemž obě chuti společně masu přidaly něco života.

Pokud máte chuť menu něčím zpečetit a nechcete se pro zbytek dne uzemnit, vyhněte se kynutým buchtičkám s rumovým sirupem a vanilkovým šódo, jakkoliv jejich pověst překročila hranice zahrady. Nechte si je na příště. K mání jsou totiž i lehké, v chuti vytříbené a život probouzející sorbety – okurkový nebo čajový. Dopřál jsem si obou. Spolu s lehkým vánkem plným vůní zahrady, poklidným ospalým letním odpolednem a pocitem z dobře odvedené práce kuchařů i obsluhy splnila návštěva Babiččiny zahrady to, co se od ní čeká. Do puntíku.